Bitva u Moore's Creek Bridge
Bitva u Moore's Creek Bridge byla bitvou americkéválky za nezávislost, která se odehrála v Severní Karolíně v únoru 1776. Skupina loajalistů ze skotských Highlands, která se shromáždila poblíž Wilmingtonu, aby připravila útok na město, byla přepadena milicí severokarolínských patriotů a utrpěla těžké ztráty. Zbývající loajalisté byli brzy obklíčeni a zajati. Bitva znamenala převzetí Severní Karolíny vlastenci a Severní Karolína se stala první z třinácti kolonií, která nařídila svým delegátům v Kontinentálním kongresu hlasovat pro americkou nezávislost.
Pozadí
Na počátku roku 1776 vypadala situace pro Brity slibně u ústí řeky Cape Fear v Severní Karolíně, kde se exilový guvernér Josiah Martin houpal ve svém plovoucím útočišti, lodi HMS Scorpion. 10. ledna 1776 vydal Martin prohlášení, v němž vyzval všechny loajální poddané, aby se shromáždili pod „královskou vlajkou Jeho Veličenstva“ v Brunswicku poblíž přístavu Wilmington. Tam se měli setkat s loděmi přepravujícími generála Sira Henryho Clintona a jeho vojáky z Bostonu, předvoj větší flotily, která byla na cestě z Irska. Martin doufal v hojnou účast skotských horalů, kteří žili po tisících v horní části regionu Cape Fear. Většina těchto osadníků tam žila od roku 1763, kdy za svou vojenskou službu v sedmileté válce obdrželi pozemky. Mezi nimi byl i bývalý důstojník britské armády Allan MacDonald a jeho žena Flora.
Bitva
18. února se loajalisté shromáždili na křižovatce vesnic zvané Cross Creek (dnešní Fayetteville), aby vyrazili na pochod do Wilmingtonu. Pouhých 7 mil odtud se však tiše shromažďovali také patrioti. Vyzbrojeni mušketami a táhnoucí za sebou dvě stará děla – nazývaná „Stará matka Covingtonová a její dcera“ – se tito milicionáři rozhodli zablokovat cestu Highlanders v místě hluboko v bažinách zvaném Moore's Creek Bridge. Pod vedením plukovníků Alexandra Lillingtona a Richarda Caswella milicionáři nejprve vykopali zákopy na západním břehu mostu, poté se však rozhodli ustoupit na východní stranu. Také vytrhali prkna mostu a nechali na místě pouze dřevěné nosníky, které pak hojně namazali sádlem. Loyalističtí zvědové však patrioty odhalili a Highlanders svolali válečnou poradu. Rozhodli se zaútočit před svítáním a zaútočit širokými meči. Osmdesát mužů pod vedením kapitána Johna Campbella mělo vést útok. Generál Donald MacLeod je měl doprovázet.
Highlanders zaplavili
V předranní tmě 27. února se Highlanders, z nichž mnozí měli na sobě kostkované pláště nebo kilty a byli ozbrojeni dlouhými dýkami, plížili vpřed a narazili na opuštěný příkop na západním břehu. Možná si mysleli, že jejich nepřátelé uprchli nebo ještě spí, protože zaútočili na most za zvuku bubnů, dud a výkřiků „Král Jiří a široké meče!“. Zastaveni kluzkým mostem, začali se pomalu přesouvat po zrádném dřevěném mostě, Campbell vedl na jedné straně a MacLeod na druhé. Byli jen 30 kroků od druhého břehu, když Old Mother Covington a zákop Patriotů vypálily ničivou salvu. Následující boj nemohl trvat dlouho. 30 horalů bylo zabito nebo zraněno mušketovými kulkami nebo kartáči, někteří spadli z mostu do potoka, jiní – včetně Campbella a MacLeoda – byli zastřeleni při přechodu na východní břeh. MacLeod, zasažený devíti kulkami a 24 broky, se nějak dokázal posadit a namířit svůj široký meč na zákopy rebelů. Byl to MacLeodův poslední akt vzdoru.
Ve tmě a zmatku bitvy přeživší horalé vzali nohy na ramena. Během následujících dvou dnů je patrioti shromáždili v nedalekých lesích a bažinách – celkem 850 mužů, včetně Allana MacDonalda. Lillingtonovi patrioti, kteří během potyčky utrpěli pouze dvě ztráty, strávili většinu času rabováním zajatého vozu, přičemž ukořistili asi 1 500 pušek, 350 mušket a 150 širokých mečů, stejně jako truhlu s pokladem. Někteří z vítězů se triumfálně procházeli v skotských kostkovaných sukních. Nyní bylo jasné, že loajalistická věc v Severní Karolíně je odsouzena k zániku. Clinton, který dorazil do Wilmingtonu v březnu, byl touto zprávou zdrcen. On a jeho vojáci zůstali až do května 1776 na svých transportních lodích nebo v táborech u Cape Fear, kde se potýkali s komáry, až konečně dorazila flotila z Irska a spojené síly vypluly do Charlestonu.
Následky
Zastrašení debaklem u Moore's Creek Bridge se většina loajalistů v Severní Karolíně po zbytek války držela v pozadí. Zprávy o vítězství u Moore's Creek Bridge spolu se zprávami o triumfu nad královským námořnictvem u Sullivan's Island poblíž Charlestonu v červnu 1776 povzbudily Kontinentální kongres k vydání Deklarace nezávislosti USA v červenci. Ironií osudu byla Severní Karolína první z třinácti kolonií, která nařídila svým delegátům hlasovat pro odtržení od Británie. Loyalisté dále na jihu pouze vyčkávali na vhodnou příležitost. V roce 1780, když Britové konečně dobyli Charleston, se objevili, aby vedli zuřivou a krvavou občanskou válku s patriotskou milicí v odlehlých oblastech Jižní Karolíny.