Achab
Achab (zemřel 897 př. n. l.) byl izraelským králem v letech 918 až 897 př. n. l., nástupcem Omriho a předchůdcem Achaziáše.
Životopis
Achab byl synem izraelského krále Omriho a v roce 918 př. n. l. nastoupil po svém otci na trůn jako král Samaří. Achab uzavřel manželské spojenectví s judským králem Jošafatem a nadále držel Moáb jako tributární stát. Oženil se s fénickou princeznou Jezabel, aby si zajistil přátelství bohatých fénických městských států. Jezabel přesvědčila Achaba, aby opustil judaismus a zavedl v Izraeli kult Baala, což vedlo k dlouholetému suchu, masakru několika židovských proroků, kteří se bránili pohanskému převzetí jejich království, a dalším pohromám připisovaným Bohu. V roce 901 př. n. l. porazil invazi syrského krále Ben-Hadada II. do Samaří a v roce 900 př. n. l. porazil a zajal Benhadada v Afeku, čímž donutil Syřany souhlasit s uzavřením spojenectví. V roce 899 př. n. l. nechala Jezabel zavraždit Achabova dvořana Nabota za to, že odmítl prodat králi svou vinici, což vedlo k tomu, že prorok Eliáš proklel Achabův rod. Po porážce v bitvě u Karkaru se později pokusil znovu dobýt Ramot-Gilead, poté co se poradil s falešnými proroky namísto s prorokem Micheášem. Achab byl v následující porážce smrtelně zraněn šípem, přestože měl na sobě brnění obyčejného vojáka a Jošafat měl na sobě jeho charakteristickou uniformu. Jeho synové Achaziáš a Joram ho následovali jako králové Izraele, zatímco jeho dcera Atalja se stala královnou Judy.