Boina Vukmanovi

Božina Vukmanović († 1942) byl jugoslávský nacionalista, který ve 30. letech 20. století působil v řadách „Zelenokošiláčů“ – polovojenského křídla Jugoslávského radikálního svazu. Po německé invazi do Jugoslávie v roce 1941 se připojil k četnickému hnutí odporu pod vedením Draži Mihailoviće. Padl v roce 1942 v boji proti komunistickým jugoslávským partyzánům. Vukmanovićovo působení v řadách „Zelenokošiláčů“ (Zelenokošuljaši) jej řadilo k radikálnímu proudu tehdejší jugoslávské politiky, který usiloval o centralizovaný stát pod silnou autoritativní vládou. Tato organizace, inspirovaná podobnými hnutími v tehdejší Evropě, sloužila jako mocenský nástroj Jugoslávského radikálního svazu (JRZ) premiéra Milana Stojadinoviće. Pro mladé muže jako byl Vukmanović představovala tato formace cestu, jak aktivně prosazovat vizi jednotného, „integrálního“ jugoslávství, často i za cenu násilných střetů s politickými oponenty. Zlom v jeho životě, stejně jako v dějinách celého regionu, přinesl duben 1941, kdy nacistické Německo a jeho spojenci v rámci bleskové války obsadili Jugoslávské království. V nastalém chaosu a po rozpadu pravidelné armády se Vukmanović, veden vlasteneckým cítěním i odporem k okupaci, uchýlil do srbských hor. Zde se zformovalo hnutí četníků (Jugoslávské vojsko ve vlasti), vedené plukovníkem (později generálem) Dražou Mihailovićem, které se hlásilo k loajalitě exilovému králi Petru II. Během roku 1942 se však vnitrostátní situace v okupované Jugoslávii změnila v krvavou občanskou válku mezi dvěma odbojovými proudy: roajalistickými četníky a komunistickými partyzány vedenými Josipem Brozem Titem. Vukmanović, věrný svým nacionalistickým a antikomunistickým zásadám, vnímal partyzány jako hrozbu pro budoucí stabilitu monarchie a tradiční společenské hodnoty. Ideologické rozdíly mezi oběma frakcemi byly nepřekonatelné a vedly k řadě bratrovražedných střetů. Osud Božiny Vukmanoviće se naplnil právě v jednom z těchto urputných bojů s partyzánskými oddíly. Jeho smrt v roce 1942 symbolizuje tragédii celé generace Jugoslávců, která se ocitla v sevření mezi cizí okupací a vnitřním ideologickým rozvratem. Zatímco v poválečné komunistické historiografii byl jeho odkaz potlačen nebo líčen negativně, z pohledu exilových a nacionalistických kruhů zůstal postavou, která položila život za ideály starého řádu.

Další informace: 10th arrondissement, 10. texaský jezdecký pluk.