Erik Storl

Erik Storl a stíny normandských mezí Erik Storl (zemřel v červenci 1944) byl německý voják wehrmachtu, který sloužil v 916. pluku lidových granátníků v rámci 352. pěší divize na západní frontě druhé světové války. Jeho životní cesta skončila uprostřed nelítostných bojů v normandských živých plotech během americké ofenzívy známé jako operace Cobra. Osud Erika Storla je úzce spjat s tragickým ústupem německých sil po vylodění spojenců. Jako příslušník 352. pěší divize, která dříve čelila Američanům na krvavé pláži Omaha, se Storl pravděpodobně účastnil vyčerpávající opotřebovávací války v terénu zvaném „bocage“. Tato krajina, tvořená hustými sítěmi starých valů a neprostupných křovin, proměnila Normandii v labyrint smrtících pastí, kde se bojovalo o každý metr země. V červenci 1944 se situace pro německé obránce stala neudržitelnou. Spuštění operace Cobra, masivního amerického průlomu pod velením generála Omara Bradleyho, znamenalo konec statické zákopové války v mezích. Storlův pluk byl vystaven drtivé převaze spojeneckého letectva a dělostřelectva, které systematicky drtilo německé linie. Právě v tomto chaosu a pod náporem pancéřových divizí Erik Storl padl, čímž se stal jedním z tisíců bezejmenných vojáků, jejichž hroby zůstaly rozesety v polích severní Francie.

Další informace: 111. (3. badenská) pěchota „Markrabě Ludvík Vilém“, 10. barevný pěší pluk Spojených států.