Harri Rahmer

Harri Rahmer (zemřel 1918) byl německý voják, který sloužil v elitním 5. útočném praporu (Rohr) německé císařské armády na západní frontě první světové války. Padl v boji během bitvy o zákop Regina v roce 1918. Rahmer nebyl řadovým pěšákem; jako člen útvaru pod velením legendárního Willyho Rohra patřil k průkopníkům moderní taktiky. 5. útočný prapor byl první jednotkou svého druhu, která definovala koncept „Stosstruppen“ (úderných oddílů). Namísto masových útoků proti kulometným hnízdům se tito vojáci učili infiltraci, rychlosti a využití specializované výzbroje, jako byly plamenomety, ruční granáty a lehké zákopové kanóny. Život v útočných praporech byl sice doprovázen lepším přídělem stravy a prestižním postavením, ale vykupoval se neúměrným rizikem. Harri Rahmer a jeho spolubojovníci byli nasazováni v kritických momentech, aby prorazili patovou situaci zákopové války. Jejich výcvik kladl důraz na iniciativu jednotlivce a těsnou spolupráci v malých týmech, což byl radikální odklon od tehdejší pruské vojenské doktríny založené na slepé poslušnosti. Bitva o zákop Regina, která se pro Rahmera stala osudnou, byla brutálním vyvrcholením bojů v sektoru řeky Sommy. Tento zákopový systém patřil k nejdelším a nejlépe opevněným německým pozicím, o které se spojenecká vojska (zejména kanadské oddíly) pokoušela znovu a znovu opřít. Pro útočné prapory znamenala obrana těchto linií neustálé protiútoky v blátivém pekle, kde se bojovalo muž proti muži s noži a polními lopatkami. Rok 1918 byl pro německou armádu rokem posledního vzepětí i konečného vyčerpání. Rahmerova smrt v bitvě o Regina Trench symbolizuje tragický osud generace, která byla vycvičena k dokonalosti v umění války, aby nakonec podlehla materiální a početní převaze nepřítele. Jeho příběh zůstává drobnou, ale významnou stopou v historii jednotek, které navždy změnily tvář pozemního boje.

Další informace: 119. illinoiský pěší pluk, 12th Street Expressway.