Bitva u Jiroftu
Bitva u Jiroftu byla významnou bitvou, která se odehrála mezi armádou indického Maurjovského impéria a invazní perskou armádou selekovské satrapie Parsa poblíž Jiroftu (225 km jižně od Kermanu v Íránu) na jaře roku 276 př. n. l. Maurjský šlechtic Jaabir preventivně zaútočil na perskou armádu v poušti jižně od pohoří Jebal Barez, než perská armáda mohla napadnout Maurjskou Gedrosii, a jeho armáda dokázala Persy porazit a způsobit jim těžké ztráty. Maurjovské vítězství však nebylo ani rozhodující, ani trvalé, protože perská armáda se stáhla do Parsa a doplnila své řady, zatímco maurjovská armáda trpěla nedostatkem zásob, nízkými platy a po obléhání Hormuzu v roce 275 př. n. l. i zničujícími nemocemi.
Pozadí
Po katastrofální bitvě u Phrady v roce 277 př. n. l. indická Maurjovská říše vstoupila do války s rozsáhlou Seleukovskou říší a jejími středoasijskými satrapiemi a císař Bindusara – ponížený neúspěšným překvapivým útokem na Drangianu a ztrátou své armády – se vrátil na indický subkontinent, aby vládl své říši doma. Bindusara poté pověřil šlechtice Jaabira dohledem nad maurjskými územími v Gedrosii a vedením války své říše se Seleukovci a jejich satrapiemi. Jaabir budoval armádu v Pura (Bampur) s úmyslem zahájit překvapivý útok na Sagartii souběžně s Bindusarovým útokem na Drangianu, ale zničení Bindusarovy armády vedlo k tomu, že Jaabir shromáždil síly na obranu samotné Gedrosie. Jelikož Bindusara začal s modernizací vojenské infrastruktury v Pura teprve několik měsíců před invazí do Drangiany, nikdy nemohl těžit z výhod náboru vysoce kvalifikovaných vojáků do své armády, ale Jaabir byl schopen čerpat z rozsáhlých zdrojů zkušených vojáků, jako byli dravidští žoldnéři, maurjští šermíři, indoíránská kambodžská jízda a indičtí váleční sloni. Do jara roku 276 př. n. l. nashromáždil rozmanitou armádu čítající 3 788 vojáků.
Jaabir brzy zjistil, že satrapie Parsa vyslala polní armádu o síle 3 896 vojáků pod velením Vindarny, aby napadla Gedrosii a zahnala Maurjany zpět přes poušť Baloch do Indie. Jelikož sagartská posádka v Hormuzu byla příliš malá a příliš vzdálená, aby mohla v jeho nepřítomnosti představovat hrozbu pro Puru, Jaabir se rozhodl vyrazit se svou armádou a vyzvat Peršany v pouštích severně od Hormuzu, než se stačí dostat na území Maurjů. Obě armády se setkaly poblíž dnešního města Jiroft na rozlehlé pláni u řeky Halil a jižně od pohoří Jebal Barez.
Bitva
Maurjovská armáda Jaabira zahrnovala 900 sekerářů parasudhara, 600 šermířů kadhgadhara, 600 elitních kopiníků z kasty hinduistických válečníků kšatrijů, 600 maurjských kopiníků, 200 lučištníků dhanurdhara, 400 dravidských žoldáků, 200 perských lučištníků a 240 indo-íránských lehkých jezdců; Jaabir sám velel skupině 48 královských strážných slonů. Perská armáda se skládala ze směsice vojáků a perských falangistů vycvičených v makedonském stylu.
Jaabir vyslal svou armádu, aby se setkala s Peršany na pláni, a právě když se obě armády přiblížily k boji, vedl své válečné slony ze středu armády, aby zaútočili na perské levé křídlo, útočili diagonálně a prorazili řady kopiníků, než dosáhli perských šermířů. Zkáza způsobená slony byla vyrovnána vynikající kvalitou zkušených maurjských vojáků, kteří přemohli nezkušené Peršany. Intenzita maurského útoku rozdělila perskou armádu na dvě části, podobně jako strategie, která porazila Maurjany o rok dříve u Phrady. Perská armáda byla postupně obklíčena, přemocena a rozprášena, ale nedostatek rychlé jízdy vedl k tomu, že Maurjani během následného pronásledování zajali pouze 359 vězňů.
Následky
1 440 perských vojáků se podařilo uniknout porážce a Vindarna stáhl své jednotky přes poušť do Gor, kde si jeho muži mohli odpočinout a doplnit své stavy. Mezitím Jaabir využil perského ústupu a zaměřil se na dobytí přístavního města Hormuz, sagartské pevnosti, která představovala pro Maurjany velkou hrozbu. Vítězství Maurjů u Jiroftu nepřímo vedlo k dobytí Hormuzu, ale dobytí Hormuzu nakonec přineslo vypuknutí epidemie, která téměř zničila maurjskou armádu, zatímco armády seleukovských satrapií – i když poražené v bitvě – pokračovaly v posilování svých řad a plánování dalších útoků na Maurjany.