Bitva u Afeku

Rok po neúspěšném obléhání Samaří král Ben-Hadad II. na radu svých poradců vyrazil proti Izraelitům na planinu, protože věřil, že izraelský Bůh je pouze bohem hor. Jeho poradci mu také doporučili, aby nahradil svých 32 spojeneckých králů jinými důstojníky, a on sestavil přesně stejnou armádu jako minule – koně za koně a vozy za vozy.

V roce 900 př. n. l. se Aramejci vydali do Apheku, aby bojovali proti Izraeli. Když byli Izraelité shromážděni a vybaveni zásobami, vyrazili jim vstříc a utábořili se naproti nim jako dvě malá stáda koz, zatímco Aramejci pokryli celou krajinu. Prorok řekl králi Achabovi, že protože Aramejci věřili, že Bůh je bohem hor a ne bohem údolí, Bůh vydá tuto obrovskou armádu do rukou Izraele, aby Izraelité poznali, že Bůh je Pán. Sedm dní tábořily armády naproti sobě a sedmého dne se střetly v bitvě. Izraelité způsobili za jeden den 100 000 ztrát mezi aramejskými pěšáky a dalších 27 000 Aramejců zahynulo, když se na ně zřítila zeď Apheku. Ben-Hadad uprchl do města a schoval se ve vnitřní místnosti, kde ho jeho úředníci přesvědčili, aby se k nim připojil a šel k izraelskému králi s žíněným pytlem kolem pasu a provazem kolem hlavy, aby prosil o milost. Král Achab přivítal Ben-Hadada jako bratra a Ben-Hadad nabídl, že vrátí města, která jeho otec vzal Achabovu otci; navíc Izraelité dostali povolení zřídit si vlastní tržiště v Damašku. Díky této smlouvě zavládl mezi Sýrií a Izraelem mír.