Asyrské dobytí Egypta

Asyrské dobytí Egypta proběhlo v letech 673 až 663 př. n. l., kdy asyrští císaři Esarhaddon a Ashurbanipal dobyli starověký Egypt od jeho kushitských vládců.

Historie

Během 8. století př. n. l. začali Egypťané a Kušité podněcovat národy v rámci Novoasyrské říše ve snaze získat oporu v této oblasti. V roce 701 př. n. l. uzavřeli judský král Ezechiáš, fénický král Lule ze Sidonu, filistinský král Sidka z Aškelonu a filistinský král z Ekronu spojenectví s Egyptem proti Asýrii, ale asyrský král Sennacherib dobyl Aškelon, Sidon a Ekron, vyhnal Egypťany z regionu, zničil 46 měst a vesnic v Judském království (včetně Lachišu) a obléhal Jeruzalém, než bylo 185 000 jeho vojáků zdecimováno nemocí. Juda zaplatila Sennacheribovi tribut výměnou za jeho stažení a ten byl v roce 681 př. n. l. zavražděn svými syny. Jeho nástupce Esarhaddon plánoval jednou provždy porazit Egypt tím, že povede invazi do země s úmyslem ji dobýt.

V roce 677 př. n. l. vedla Esarhaddonova výprava za pacifikací arabských kmenů kolem Mrtvého moře až k egyptskému potoku Besor. V roce 673 př. n. l. Esarhaddon podnikl velkou invazi do Egypta, ale kušský král Taharqa a jeho armáda porazili Asyřany a v bitvě u Aškelonu zcela rozdrtili vyčerpanou asyrskou armádu a donutili Esarhaddona k ústupu zpět do Ninive. V roce 671 př. n. l. Esarhaddon zahájil úplnou invazi, shromáždil mnohem větší armádu a postupoval mnohem pomaleji, aby se vyhnul problémům, které trápily jeho předchozí pokus. Jeho síly vyplenily Mennefer v roce 671 př. n. l. a zajaly mnoho členů kushitské královské rodiny a královského dvora. Taharqa uprchl na jih, zatímco Esarhaddon reorganizoval politickou strukturu na severu, ustanovil Necha I. jako svého loutkového vládce v Sais a dosadil proasyrské guvernéry do čela severních provincií Egypta. Taharqa však podnítil četné povstání v Dolním Egyptě a v roce 669 př. n. l. znovu obsadil Mennefer, přičemž obnovil intriky s králem Tyru. Proasyrští guvernéři byli nuceni uprchnout před neklidným domorodým obyvatelstvem, které toužilo po nezávislosti, což donutilo Esarhaddona vrátit se v roce 669 př. n. l. do boje. Zemřel však na cestě do Egypta a velení převzal jeho syn Ašurbanipal. Během klidu mezi invazemi Médů, Cimmerianů a Skythů napadl Ašurbanipal v roce 669 př. n. l. Egypt. Ašurbanipal porazil Taharqou, který uprchl do Wasetu. Ašurbanipal pokračoval v plenění četných vzbouřených měst, ale ještě v roce 665 př. n. l. Sais, Mendes a Per-Amun pokračovaly v jednáních s Taharkou. Ašurbanipal dosadil v roce 664 př. n. l. jako vazalského krále domorodého egyptského faraóna Psamtika I. Taharka zemřel ve Wasetu téhož roku a jeho nástupcem se stal Tantamani.

Tantamani zahájil v roce 663 př. n. l. invazi do Dolního Egypta s úmyslem obnovit svou rodinu na trůnu. Tantamani znovu obsadil celý Egypt a zabil Necha I., což donutilo Ašurbanipala k návratu do Egypta s vojskem. Společně s Psamtikovou armádou karijských žoldáků porazili Asyřané Tantamaniho v bitvě u Memfisu a Tantamani byl donucen uprchnout do Horního Egypta. O 40 dní později Asyřané vyplenili Waset, město silně drancovali a jeho obyvatele deportovali. Asyrské znovudobytí ukončilo núbijskou nadvládu nad Egyptem a v roce 656 př. n. l. Psamtikovo námořnictvo pokojně znovu získalo kontrolu nad Wasetem a sjednotilo celý Egypt, což mu umožnilo v roce 655 př. n. l. osvobodit se od asyrské nadvlády a spojit se s králem Gygesem z Lydie. Néoasyrská říše prošla rychlým úpadkem kvůli sérii občanských válek v Mezopotámii, obnovení nezávislosti Egypta pod Psamtikem a odtržení Babylonu v roce 625 př. n. l. Zatímco faraon Necho II. se pokusil pomoci Asyřanům v boji proti postupu Novobabylonské říše v bitvě u Megidda a bitvě u Harranu v roce 609 př. n. l. a bitvě u Karkemiše v roce 605 př. n. l., Asýrie byla přemožena a zničena svými nepřáteli.