Starověký Egypt

Starověký Egypt byl civilizací starověké severní Afriky podél dolního toku Nilu, která existovala od roku 3100 př. n. l. do roku 30 př. n. l. Horní Egypt a Dolní Egypt se sjednotily pod faraonem Narmerem a Egypt byl ovládán řadou dynastií seskupených do tří království: Staré království, Střední království a Nové království. Civilizace se rozvíjela podél úrodného Nilu, kde řízené zavlažování úrodného údolí přinášelo nadbytečné úrody, což umožňovalo hustší osídlení, sociální rozvoj a kulturu. Faraoni Egypta byli schopni vyvinout systém hieroglyfického písma, organizovat kolektivní stavební a zemědělské projekty, obchodovat s okolními regiony a vytvořit armádu, která mohla prosazovat egyptskou nadvládu. Pod vládou faraónů se vyvinula byrokracie elitních písařů, náboženských vůdců a správců a silná kemetská náboženská víra Egypta, jeho schopná byrokracie a přizpůsobení se několika pravidlům umožnily království udržet statickou kulturu po dobu 3 000 let. Egypt dosáhl vrcholu své moci za Nové říše, která vládla nad velkou částí Núbie a značnou částí Levantu, poté však vstoupil do období pomalého úpadku. Egypt se často dostával pod cizí nadvládu, včetně Hyksósů, Libyjců, Núbijců, Asyřanů, Achajmenovských Peršanů a Makedonců, z nichž poslední založili helénistické Ptolemaiovské království, které existovalo až do roku 30 př. n. l., kdy bylo připojeno k Římské republice jako provincie „Aegyptus”.