Hobart R Gay

Hobart Raymond Gay: Stín generála Pattona a kontroverze v Koreji Hobart Raymond Gay (16. května 1894 – 19. srpna 1983) byl generálporučík americké armády, který se nesmazatelně zapsal do dějin druhé světové války a korejského konfliktu. Gay se proslavil především jako věrný náčelník štábu legendárního George S. Pattona, s nímž prošel tažení od operace Husky v roce 1943 až po konečné vítězství v Evropě. Později, v letech 1950–1951, velel v Koreji slavné 1. jízdní divizi. Životopis a válečná léta Hobart Raymond Gay se narodil v Rockportu ve státě Illinois. Po absolutoriu na Knox College v roce 1917 nastoupil do armády v hodnosti poručíka. Jeho kariéra nabrala na obrátkách s blížící se druhou světovou válkou; v roce 1940 byl povýšen na podplukovníka a o rok později na plukovníka. V listopadu 1942 se zúčastnil vylodění v severní Africe (operace Torch), kde působil jako náčelník štábu I. obrněného sboru pod vedením George S. Pattona. Těsně před invazí na Sicílii byl 24. června 1943 povýšen na brigádního generála. Jako Pattonova „pravá ruka“ stál po boku tohoto kontroverzního stratéga až do konce války a byl to právě on, kdo jako zázrakem přežil autonehodu v prosinci 1945, která se stala Pattonovi osudnou. Poválečná kariéra a stín No Gun Ri V roce 1946 převzal Gay velení 1. obrněné divize v okupovaném Německu, aby se o rok později vrátil do Spojených států. Klid zbraní však netrval dlouho. V září 1949 byl jmenován velitelem 1. jízdní divize v japonské Ósace, s níž byl po vypuknutí korejské války nasazen na poloostrov. Toto angažmá však dodnes halí temný stín – jeho muži se dopustili masakrů na civilistech, když u mostu No Gun Ri postříleli stovky uprchlíků prchajících přes řeku Naktong. Gay incident obhajoval tvrzením, že mezi uprchlíky se infiltrovali severokorejští komunističtí agenti. Poté, co čínská lidová armáda vytlačila jednotky OSN ze severu, byl v roce 1951 z velení uvolněn. Do výslužby odešel v roce 1955 a zemřel v úctyhodném věku 89 let v roce 1983. Věrnost až za hrob: Pouto s Pattonem Vztah mezi Hobartem Gayem a Georgem Pattonem nebyl jen profesionální, ale hluboce osobní. Gay byl znám jako muž, který dokázal krotit Pattonovy výbušné emoce a převádět jeho geniální, leč chaotické vize do precizních štábních rozkazů. Byl to právě Gay, kdo v posledních dnech války v Evropě organizoval logistické zázraky, které umožnily Pattonově 3. armádě bleskový postup napříč Německem. Jejich pouto bylo tak silné, že Gay i po generálově smrti zasvětil značnou část svého života ochraně Pattonova odkazu a obhajobě jeho metod před historiky i veřejností. Strategie spálené země v Koreji Velení 1. jízdní divize v Koreji představovalo pro Gaye zcela jinou výzvu než tankové bitvy v Evropě. Čelil partyzánskému způsobu boje, na který nebyla americká armáda té doby plně připravena. Právě pod jeho velením byla uplatňována politika „zastavit uprchlíky za každou cenu“, která vycházela z paniky z infiltrace nepřítele. Historické dokumenty odhalily, že Gay osobně schvaloval ničení mostů přeplněných lidmi, což vedlo k tragédiím, které dodnes jitří vztahy mezi USA a Jižní Koreou a které mu vynesly pověst nemilosrdného velitele. Akademická stopa a civilní život Málokdo ví, že po odchodu z aktivní služby se Hobart Gay neuchýlil do úplného ústraní. Mezi lety 1955 a 1963 působil jako rektor vojenské akademie New Mexico Military Institute. Zde se snažil předávat své zkušenosti nové generaci důstojníků, přičemž kladl důraz na disciplínu a štábní kulturu, kterou si osvojil v meziválečném období. Jeho působení v akademické sféře bylo vnímáno jako pokus o stabilizaci instituce v turbulentní době studené války, kdy se americké vojenské školství muselo adaptovat na hrozbu jaderného konfliktu. Odkaz muže v pozadí Hobart Raymond Gay zůstává v historii postavou dvou tváří. Pro vojenské historiky je symbolem špičkového štábního důstojníka, bez jehož organizačního talentu by Pattonovy úspěchy byly jen stěží možné. Pro lidskoprávní organizace a korejskou veřejnost však zůstává zodpovědným za tragické události na mostě No Gun Ri. Jeho životní příběh tak dokonale ilustruje složitost 20. století – éry, kde hrdinství na jedné frontě mohlo být vykoupeno tragickým selháním lidskosti na frontě druhé.

Další informace: 106th New York Infantry Regiment, 121. pěší pluk Penza.