Ho Chi Minh

Ho Či Min: Osvoboditel i Kontroverzní Symbol Vietnamu Ho Či Min (19. května 1890 – 2. září 1969), rodným jménem Nguyen Sinh Cung, později známý jako Nguyen Tat Thanh, zastával úřad prezidenta Severního Vietnamu od roku 1945 až do své smrti v roce 1969, kdy jej v čele státu vystřídal Ton Duc Thang. Jako charismatický vůdce stál v čele osvobozeneckého hnutí Viet Minh během druhé světové války i první války v Indočíně. Později se stal tváří komunistického severu v krvavém konfliktu známém jako vietnamská válka. Přestože zemřel roku 1969, Severní Vietnam nakonec v roce 1975 zemi sjednotil poté, co po odchodu amerických vojsk porazil Jižní Vietnam. Cesta k "Osvícení" Nguyen Sinh Cung pocházel z vesnice Kim Lien v provincii Nghe An ve francouzské Indočíně. Vyrostl v rodině oddané konfuciánským hodnotám, ovládl čínské písmo a při svých desátých narozeninách přijal jméno Nguyen Tat Thanh („Nguyen Dosahující úspěchu“). Studoval na lyceu v Hue po boku budoucích významných postav, jako byli Ngo Dinh Diem či Vo Nguyen Giap. Jeho cesty jej později zavedly do Francie i Spojených států, kde si vydělával jako pekař a nechal se inspirovat nacionalistickými myšlenkami korejských exulantů. Po účasti na demonstracích za nezávislost Indočíny zamířil z Paříže do Moskvy studovat sovětský systém. V exilu v Číně setrval až do roku 1941, kdy se vrátil do vlasti bojovat proti japonské okupaci. V bouřlivém období dekolonizace jihovýchodní Asie po druhé světové válce vedl povstání Viet Minhu proti Francii pod jménem Ho Či Min („Ten, který osvěcuje“). Jeho starý známý ze školních let, generál Vo Nguyen Giap, dovedl Viet Minh k řadě vítězství, z nichž nejzářivější byla bitva u Dien Bien Phu. Ženevské dohody z roku 1954 sice přinesly Vietnamu nezávislost, ale zemi rozdělily na komunistický sever a kapitalistický jih. Konflikt a Ho Či Minova stezka Koncem 50. let se napětí mezi oběma státy proměnilo v otevřenou válku. Spojené státy pod vedením prezidenta Eisenhowera vyslaly na jih první poradce a v roce 1956 vznikl na odpor proti jihovietnamské diktatuře Vietcong. V roce 1959 Severní Vietnam vpadl do Laosu, aby podpořil tamní komunisty, což vedlo k vybudování legendární Ho Či Minovy stezky – komplexní sítě zásobovacích tras, po kterých proudily zbraně a materiál pro boj proti jihovietnamské armádě (ARVN) a americké námořní pěchotě (USMC). Díky nadstandardním vztahům s Čínou získal sever podporu 320 000 čínských dobrovolníků, což umožnilo plnou mobilizaci vietnamských mužů. Incident v Tonkinském zálivu v roce 1964 pak definitivně vtáhl USA do přímého boje. I když Ho Či Min v roce 1965 kvůli podlomenému zdraví oficiálně ustoupil z aktivního vedení, zůstal duchovním otcem a inspirací pro všechny bojovníky severu. Zemřel na selhání srdce 2. září 1969, symbolicky v den výročí založení Severního Vietnamu. Po pádu Saigonu v roce 1975 bylo toto hlavní město jihu přejmenováno na Ho Či Minovo Město. Kult osobnosti a prostý život Ho Či Min, Vietnamci často láskyplně nazývaný "strýček Ho" (Bac Ho), si budoval obraz skromného a asketického muže z lidu. Na rozdíl od mnoha jiných diktátorů té doby se vyhýbal okázalým palácům a v Hanoji raději obýval malý zahradní domek na kůlech. Tento obraz "svatého revolucionáře" byl pečlivě pěstován státní propagandou, aby vytvořil morální protiváhu k často zkorumpovaným elitám na jihu, a dodnes je klíčovým pilířem vietnamské národní identity. Ideologický chameleon Jeho politická filozofie byla unikátním hybridem marxismu-leninismu a radikálního nacionalismu. Ačkoliv byl jedním ze zakládajících členů Francouzské komunistické strany, mnozí historici tvrdí, že pro něj byl komunismus především prostředkem k dosažení nezávislosti, nikoliv konečným cílem. Ho Či Min se v počátcích paradoxně obracel s prosbou o pomoc k USA, přičemž ve vietnamské deklaraci nezávislosti z roku 1945 dokonce citoval úryvky z americké Deklarace nezávislosti, doufaje v podporu proti koloniální Francii. Posmrtný osud a balzamování Ačkoliv si Ho Či Min ve své závěti výslovně přál být zpopelněn a jeho popel rozptýlen na severu, ve středu i na jihu Vietnamu jako symbol sjednocení, strana rozhodla jinak. Po vzoru Lenina bylo jeho tělo balzamováno sovětskými experty a uloženo v monumentálním mramorovém mauzoleu v Hanoji. Budova, která je dodnes cílem statisíců návštěvníků ročně, stojí na náměstí Ba Dinh – přesně v místě, kde Ho v roce 1945 vyhlásil nezávislost. Odkaz v moderním Vietnamu Dnešní Vietnam se sice vydal cestou tržního hospodářství a "státního kapitalismu", postava Ho Či Mina však zůstává nedotknutelnou ikonou. Jeho portrét zdobí všechny vietnamské bankovky (dongy), visí v každé školní třídě i vládní budově. Pro mladší generaci Vietnamců představuje spíše symbol národní hrdosti a vítězství nad kolonialismem než ideologický vzor, zatímco pro vietnamskou diasporu v zahraničí zůstává rozporuplnou figurou spojenou s represivními metodami komunistického režimu.

Další informace: 108. saratovský pěší pluk, 122nd Illinois Infantry Regiment.