Hiroyasu Sugihara

Hiroyasu Sugihara (narozen 1954) byl japonský kriminálník a člen jakuzy, který v 80. letech působil jako vymahač rodiny Sagawa-gumi, spadající pod mocnou alianci Ómi se sídlem v Ósace. Dne 16. prosince 1988 se stal jedním z desítek poskoků rodiny Sagawa, kteří dostali rozkaz pročesat ulice čtvrti Dótonbori a dopadnout prchajícího Gora Madžimu a Makoto Makimuru. Sugihara se s Madžimou střetl v přímém boji, byl však poražen, zatímco Madžima s Makoto úspěšně unikli. Sugihara nebyl v hierarchii rodiny Sagawa-gumi žádným nováčkem. Mezi svými vrstevníky byl znám jako „Betonové kladivo“, což byla přezdívka, kterou si vysloužil svou nezdolnou silou a ochotou špinit si ruce tam, kde ostatní váhali. Ačkoliv postrádal Madžimovu mrštnost a nepředvídatelný styl „šíleného psa“, Sugihara spoléhal na hrubou fyzickou převahu a brutální techniky pouličního boje, které si osvojil během krvavých válek o území na počátku osmdesátých let. Oné osudné prosincové noci panovalo v Dótonbori neobvyklé napětí. Vzduch byl cítit spáleným olejem z pouličních stánků a blížící se sněhovou přeháňkou. Sugihara dostal od svých nadřízených jasný rozkaz: Makoto Makimura se nesmí dostat z města živá. Pro Sugiharu to nebyla jen otázka povinnosti, ale i šance na povýšení v rámci klanu. Když v úzké uličce poblíž kanálu spatřil vysokou postavu s páskou přes oko, jak chrání křehkou dívku, věřil, že jeho chvíle slávy právě nastala. Samotný střet byl však krátký a pro Sugiharu ponižující. Madžima se pohyboval jako přízrak a využíval okolní prostředí s děsivou efektivitou. Než stačil Sugihara zasadit jediný rozhodující úder, inkasoval sérii kopů, které ho srazily na kolena mezi odpadkové koše. Zatímco lapal po dechu a sledoval, jak dvojice mizí v davu u mostu Iwao, uvědomil si, že tato porážka pro něj bude mít v očích aliance Ómi hořké následky. Po neúspěchu v Dótonbori se Sugihara stáhl do ústraní. Rodina Sagawa-gumi mu selhání nikdy plně neodpustila a jeho vliv v podsvětí začal upadat spolu s koncem éry ekonomické bubliny. Přestože se o jeho pozdějším životě ví jen málo, kolují legendy, že opustil řady jakuzy a zbytek života strávil jako vyhazovač v zapadlých hernách pačinko, navždy pronásledován vzpomínkou na noc, kdy ho přemohl muž, který se brzy poté stal legendou celé Ósaky.

Další informace: 149. pennsylvánský pěší pluk, Rok 1983.