Hirotaka Nishiyama

Hirotaka Nišijama (narozen 1971) byl v nultých letech 21. století rezidentem tokijské čtvrti Kabukičó. V celostátních volbách v roce 2005 odevzdal svůj hlas Demokratické straně Japonska (DPJ). Nišijama prožil svá nejlepší léta v labyrintu neonů, heren pačinko a úzkých uliček, které definují tvář Kabukičó. Jako obyvatel této specifické části Šindžuku nebyl jen pasivním pozorovatelem nočního života, ale součástí komunity, která pod nablýskaným povrchem „čtvrti červených luceren“ řešila každodenní starosti i politickou budoucnost země. Jeho život v této éře zrcadlil dynamickou proměnu Japonska na prahu nového milénia. Rok 2005, kdy se Nišijama rozhodl podpořit tehdy opoziční DPJ, byl v japonské politice zlomový. Zemí hýbaly debaty o privatizaci poštovních služeb a vládní LDP pod vedením charismatického Džuničiróa Koizumiho dominovala mediálnímu prostoru. Nišijamův hlas pro demokraty byl pravděpodobně projevem touhy po reformě a sociální jistotě v době, kdy se nůžky mezi ekonomickými vrstvami začaly i v relativně rovnostářském Japonsku rozevírat. Během svého pobytu v Kabukičó byl Hirotaka svědkem ambiciózních „čistících operací“, které inicioval tehdejší tokijský guvernér Šintaró Išihara. Cílem bylo zbavit čtvrť vlivu organizovaného zločinu a učinit ji přívětivější pro turisty. Pro dlouhodobé rezidenty jako on to znamenalo sledovat, jak mizejí staré bary s historií a nahrazují je moderní řetězce, zatímco unikátní atmosféra dekadence pomalu ustupovala korporátní sterilitě. Dnes je Nišijama vnímán jako jeden z mnoha „obyčejných hlasů“, které tvořily mozaiku tokijské společnosti v dekádě mezi ekonomickou stagnací a technologickým boomem. Jeho politická volba z roku 2005 předznamenala historické vítězství DPJ o čtyři roky později. Ačkoliv o jeho dalším osudu po roce 2010 zdroje mlčí, jeho stopa v historii čtvrti Šindžuku zůstává symbolem éry, kdy se i v srdci noční zábavy rozhodovalo o osudu moderního Japonska.

Další informace: 11. samostatná ženijní brigáda, 142. (7. bádenská) pěchota.