Hiroshi Wakasugi

Hiroši Wakasugi Hiroši Wakasugi (zemřel 1949) byl japonský gangster a kapitán (wakagašira) klanu Doi-gumi během 40. let 20. století. V roce 1949 byl přijat do rodiny Jamamori-gumi jako „host“, což mělo zabránit otevřené válce mezi jeho původní rodinou a Jošiem Jamamorim. Wakasugi se však v následném konfliktu definitivně postavil na stranu Jamamori-gumi. Na Jamamoriho příkaz zastřelil zrádného Seiičiho Kanbaru, aby pomstil zradu svého pokrevního bratra Šóza Hirona. Ještě téže noci však Wakasugiho dostihla smrt – policie, kterou na místo vyslal sám proradný Jamamori, ho zastřelila v bytě rodičů jeho milenky. Biografie Hiroši Wakasugi se narodil v Hirošimě a už v mládí se stal členem jakuzácké rodiny Doi-gumi. Díky své dravosti se do 40. let vypracoval na pravou ruku Kijošiho Doie. V roce 1946 skončil ve vězení poté, co v brutální potyčce usekl ruce nepříteli klanu. Za mřížemi vyvolal vzpouru proti dozorcům, které obvinil z rozkrádání rýžových přídělů vězňů. Za trest byl uvržen do cely k Šózovi Hironovi, který se rvačky rovněž účastnil. Wakasugi a Hirono spolu naplánovali rafinovaný útěk: Wakasugi zinscenoval pokus o sebevraždu, čímž donutil správu věznice k převozu do civilní nemocnice. Tam zařídil, aby jeho rodina propustila na kauci jak jeho, tak Hirona. Předtím však přesvědčil Hirona k rituálu pokrevního bratrství. Poté, co si Wakasugi rozřízl břicho malým nožem, nechal Hirona zavolat stráže. Wakasugi pokus o sebevraždu přežil a svůj slib dodržel. Krátce po Hironově propuštění byl mladík přijat do rodiny Jamamori-gumi. V roce 1949 napětí mezi klanem Doi a Jamamori eskalovalo. Jošio Jamamori totiž na pokyn bosse Ókuby zmanipuloval komunální volby v neprospěch spojenců rodiny Doi. Sám Doi se pokusil Jamamoriho zavraždit přímo v jeho baru. Wakasugi se však pokusil o mediaci a dojednal zprostředkování míru skrze vlivnou skupinu Kaito-gumi. Když Doi v amoku tasil zbraň, Wakasugi mu ji vytrhl a pohrozil vlastnímu šéfovi smrtí, pokud na Hirona zaútočí. Doi v zuřivosti odešel. Oba klany se dohodly na dočasné výměně „rukojmí“ – Wakasugiho a Seiičiho Kanbary, kteří u svých šéfů upadli v nemilost. Wakasugi brzy dospěl k názoru, že k odvrácení totální války je nezbytné Doie odstranit. Hirono však nechtěl dopustit, aby jeho bratr zradil tradici a zabil vlastního šéfa, čímž by se v očích podsvětí stal terčem posměchu. Rozhodl se proto vykonat vraždu sám. 16. října 1949 Hirono zastřelil Doie při odchodu ze schůzky v centrále Kaito-gumi. Okamžitě poté byl však zrazen Kanbarou na Jamamoriho přímý rozkaz. Wakasugi navštívil Hirona ve vězení, kde mu sdělil své podezření, že za celým spiknutím stojí Jamamori, a oznámil mu, že se chystá „na dlouhou cestu“. Smrt Noci 17. prosince 1949 Wakasugi vypátral a zavraždil Kanbaru ve veřejném parku. Jamamori však neztrácel čas a zaslal policii mapu s přesným označením úkrytu v domě rodičů Wakasugiho milenky. Když detektivové vtrhli do ložnice, Wakasugi stihl tři z nich postřelit, ale při pokusu o útěk skokem z nízké střechy byl zasažen kulkou. Jeho tělo dopadlo do blátivé uličky pod domem. Dohra a odkaz (Doplněný obsah) Wakasugiho smrt nebyla jen koncem jednoho ambiciózního gangstera, ale symbolem přerodu staré cti jakuzy v cynický pragmatismus poválečné éry. Zatímco Wakasugi věřil v pouta pokrevního bratrství a osobní loajalitu, jeho šéf Jamamori reprezentoval novou vlnu vůdců, kteří vnímali své podřízené jako postradatelné figurky na šachovnici politických a ekonomických zájmů. Tato zrada hluboce poznamenala Šóza Hirona, který ve vězení pochopil, že krev prolitá za klan nemá pro vedení žádnou cenu. Pohřeb Hirošiho Wakasugiho byl sice tichý a pod přísným dohledem policie, ale v hirošimském podsvětí se stal legendou. Mladí delikventi v něm viděli tragického hrdinu, který se obětoval pro svého bratra a kód "jingi" (čest a povinnost). Jeho milenka, která byla svědkem jeho posledních okamžiků, se po jeho smrti stáhla do ústraní, ale po léta byla považována za neoficiální strážkyni jeho památky v kruzích, které nezapomněly na staré pořádky. Likvidace Wakasugiho a následné uvěznění Hirona umožnily Jamamorimu konsolidovat moc v regionu bez vnitřní opozice. Jamamori využil vakua, které vzniklo po rozpadu Doi-gumi, k pohlcení jejich zbývajících aktivit v hazardu a černém trhu. Tento vzestup k moci, vykoupený krví vlastních lidí, položil základy pro krvavé války gangů, které Hirošimu sužovaly po celé následující desetiletí. Odkaz Wakasugiho a Hironova spojenectví se stal ústředním motivem pro budoucí kronikáře poválečného Japonska. Jejich příběh o loajalitě uprostřed zrady ukázal, že v chaosu po roce 1945 byla jediným pevným bodem osobní přísaha, nikoliv věrnost organizaci. Smrt v uličce hirošimského předměstí tak nebyla jen

Další informace: 129. (3. západopruský) pěší, 13th Guards Rifle Division.