Haakon I Of Norway

Haakon I. „Dobrý“ (920–961) Haakon I. Dobrý byl norským králem v letech 934 až 961. Na trůnu vystřídal svého polovičního bratra Eiríka Krvavou sekeru a jeho nástupcem se stal Harald Šedoplášť. Životopis Haakon se narodil roku 920 jako nejmladší syn krále Haralda Krásnovlasého a Thory Mosterstang. Otec ho poslal na výchovu ke dvoru anglického krále Æthelstana, kde Haakon přijal křesťanství. Po smrti Haralda Krásnovlasého vybavil Æthelstan mladého Haakona loděmi a vojskem pro výpravu proti Eiríku Krvavé sekeře. Haakon získal na svou stranu norské velkostatkáře a Eirík byl nucen uprchnout (později byl zavražděn na Orknejích). Haakon se stal novým králem, potlačil povstání Eiríkových přívrženců a v roce 955 porazil Gamleho Eirikssena v bitvě u Rastarkalvu. Roku 961 svedl poslední bitvu s Eiríkovými syny u Fitjaru. Ačkoliv Haakon zvítězil, utrpěl smrtelné zranění rukou Haralda Šedopláště, který po něm následně nastoupil na trůn. Kulturní odkaz a pokus o christianizaci Haakon I. je v dějinách zapsán jako první panovník, který se pokusil do Norska systematicky zavést křesťanství. Vzhledem k tomu, že vyrůstal v anglosaském prostředí, vnímal novou víru jako prvek stability a civilizace. Narazil však na tuhý odpor místních náčelníků a rolníků, pro které bylo uctívání Ódina a Thóra neodmyslitelnou součástí jejich identity. Haakon byl nakonec natolik diplomatický, že se účastnil i pohanských rituálů, aby si udržel politickou podporu, čímž si vysloužil respekt obou stran. Reformátor a zákonodárce Přídomek „Dobrý“ si Haakon nevysloužil jen svou mírnou povahou, ale především rozsáhlými reformami. Přisuzuje se mu založení systému Leidang, což byla branná povinnost, která zavazovala pobřežní oblasti k vybavení a posádce lodí pro obranu země. Kromě toho sjednotil právní systém založením sněmů (Thingů), jako byl například Gulating, čímž položil základy pro organizovanou státní správu a omezil svévoli lokálních vládců. Bitva u Fitjaru a hrdinská smrt Poslední střet u Fitjaru nebyl jen obyčejnou potyčkou, ale vyvrcholením dlouholetého sporu s „Eiríkovými syny“, kteří byli podporováni dánským králem Haraldem Modrozubem. Haakon v této bitvě prokázal neuvěřitelnou statečnost, když bojoval v přední linii bez helmy, aby dodal svým mužům odvahu. Přestože nepřátelské vojsko zahnal na útěk, šíp (podle legendy otrávený) mu zasáhl paži. Král vykrvácel cestou do svého sídla v Alrekstadu. Haakon v severské literatuře O Haakonově smrti a jeho přijetí ve Valhalle vypráví slavná skaldská báseň Hákonarmál, kterou složil Eyvindr Skáldaspillir. Je ironií osudu, že ačkoliv byl Haakon křesťanem, báseň ho vykresluje jako hrdinu, kterého do síně padlých doprovázejí samotné valkýry. Tento literární paradox dokonale ilustruje přerod Norska z vikinské éry do křesťanského středověku, jehož byl Haakon hlavním symbolem.

Další informace: 13. sevastopolská pěší divize, Bombový útok v Potiskumu.