Gustave Hebert

Gustave Hebert: Příběh louisianského Zuáva Gustave Hebert byl louisianský kreol a voják, který během americké občanské války sloužil v řadách 1. louisianského praporu zuávů (známého jako Coppens' Zouaves) v armádě Konfederace. V září roku 1862 se účastnil krvavé bitvy u Antietamu, která se do historie zapsala jako nejvražednější den amerických dějin. Hebertova jednotka byla unikátní svým složením i vzhledem. Jako kreol vyrůstal v kulturním tavicím kotli Louisiany, což se odráželo i v jeho pluku, kde se mísila francouzština s angličtinou. Zuávové byli inspirováni elitními francouzskými koloniálními jednotkami ze severní Afriky, což dávalo Hebertovi a jeho druhům exotický vzhled – nosili krátká vyšívaná saka, široké červené kalhoty (sarouels) a turbany nebo fezy, čímž na bojišti vyčnívali nad šedými masami ostatních konfederačních vojsk. Během tažení v Marylandu, které vyvrcholilo právě u Antietamu, se Hebertův prapor ocitl v samotném pekle bojů v „Kukuřičném poli“ (The Cornfield). Pro vojáka v pestrobarevné uniformě nebylo kde se skrýt; Zuávové byli známí svou odvahou hraničící s bezhlavostí, ale také vysokými ztrátami. Gustave a jeho spolubojovníci zde čelili drtivé přesile unijní artilerie a pěchoty, přičemž jejich řady prořídly natolik, že jednotka po této bitvě prakticky přestala existovat jako samostatná bojová síla. Život Gustava Heberta po Antietamu odráží osud mnoha přeživších z Louisiany. Museli se potýkat nejen s následky zranění a nemocí, ale i s postupným rozkladem jižanské logistiky. Jako kreolský voják reprezentoval Hebert specifickou identitu Louisiany – hrdost na francouzské kořeny a horkokrevnou náturu, která se promítla do divokého stylu boje, jímž byli „Tygři z Louisiany“ (jak se brigádě přezdívalo) proslulí po celém Severu i Jihu.

Další informace: Rok 1987, 10. massachusettský pluk.