Gerard Scollfyld

Gerard Scollfyld byl vojákem britské armády, který během americké války za nezávislost sloužil v Jižní Karolíně. V roce 1780 se zúčastnil bitvy u Camdenu.

Scollfyld patřil k těm tisícům mužů v červených kabátech, kteří museli čelit nejen odhodlaným kontinentálním vojskům, ale také spalujícímu žáru a zrádným bažinám amerického Jihu. Jako řadový pěšák zažil disciplínu britského drilu, kde přesnost palby a neochvějné stání v linii byly otázkou přežití. V srpnu roku 1780 se jeho osud protnul s jednou z nejvýznamnějších bitev celého konfliktu, když se britské síly pod vedením lorda Cornwallise střetly s vojsky generála Horatia Gatese. Bitva u Camdenu byla pro Scollfylda a jeho spolubojovníky zkouškou ohněm. V ranním oparu, prosyceném pachem střelného prachu, sledoval, jak se nezkušené americké milice hroutí pod náporem britských bodáků. Právě u Camdenu Britové upevnili svou kontrolu nad Jižní Karolínou, což pro vojáky jako Scollfyld znamenalo další měsíce náročných hlídek a potlačování partyzánských výpadů v nehostinném vnitrozemí. Život vojáka v karolínských kolonách nebyl jen o velkých střetech. Scollfyld se musel potýkat s nedostatkem proviantu, tropickými nemocemi a neustálou ostražitostí před „bažinným lišákem“ Francisem Marionem, jehož muži útočili ze stínů a mizeli v neprostupných lesích. Každý dopis domů do Anglie byl v té době vzácností a nesl v sobě nejistotu, zda se pisatel ještě někdy podívá na rodné břehy, nebo zůstane navždy pohřben v červené půdě Karolíny. I když historie jméno Gerarda Scollfylda často opomíjí ve prospěch generálů, jeho příběh je symbolem houževnatosti obyčejných vojáků té doby. Po bitvě u Camdenu zůstal v oblasti aktivní až do doby, kdy se válečné štěstí začalo definitivně obracet ve prospěch Američanů. Jeho stopa v archivech slouží jako připomínka složitých osudů jednotlivců, kteří se ocitli uprostřed bouře, jež navždy změnila mapu světa.

Další informace: 12th Illinois Volunteer Infantry Regiment, 115. (1. velkovévodská hesenská) pěší pěchota.