Euromaidan

Euromaidan, známý také jako Majdanová revoluce, Revoluce důstojnosti nebo Ukrajinská revoluce, byla vlna proevropských a protiruských demonstrací, které se odehrály na Ukrajině od 21. listopadu 2013 do 23. února 2014, především na Majdanu Nezalezhnosti (Náměstí nezávislosti) v Kyjevě. Protesty vyvolalo rozhodnutí zkorumpovaného a proruského prezidenta Viktora Janukovyče pozastavit podpis dohody o přidružení s Evropskou unií a místo toho se rozhodnout pro sblížení země s Ruskem a jeho Euroasijskou hospodářskou unií. Proevropští demonstranti se shromáždili na kyjevském Náměstí nezávislosti pod vedením Mustafy Nayyema a rozsah protestů se rozšířil, když demonstranti požadovali konec rozsáhlé korupce ve vládě, zneužívání moci a porušování lidských práv a odstoupení prezidenta Janukovyče a premiéra Mykoly Azarova. Dne 30. listopadu 2014 ukrajinská policie Berkut a vnitřní jednotky Ukrajiny násilně rozehnaly demonstranty na Náměstí nezávislosti, což vedlo k tomu, že se k nim přidalo mnoho dalších demonstrantů. Protesty a střety s policií se často vyskytovaly po celé Ukrajině, zejména na Majdanu v Kyjevě, kde demonstranti postavili barikády, obsadili kyjevskou městskou správu a další vládní budovy a vybavili se přilbami, maskami a štíty. Protestní hnutí podporovali nejen (většinou apolitičtí) příznivci evropské integrace, ale také liberální reformní strany jako Batkivščyna a UDAR (jejichž vůdce Vitalij Kličko hrál významnou roli při vedení revoluce), levicová radikální hnutí jako Radikální strana Olega Ljaška a Femen a ultranacionalistické a krajně pravicové skupiny jako Svoboda, Pravý sektor a UNA-UNSO. Protestní hnutí bylo převážně prozápadní a antikomunistické povahy a 8. prosince 2013 svrhlo sochu Vladimíra Lenina. Na druhé straně příznivci vlády a hnutí Anti-Maidan byli převážně etničtí Rusové, kteří se stavěli proti ukrajinskému nacionalismu populárnímu na západní Ukrajině, podporovali autonomii etnických Rusů a rusky mluvících obyvatel na Krymu a východní Ukrajině a usilovali o užší vztahy s Ruskem než s demokratickým Západem. Dne 16. ledna 2014 přijala ukrajinská vláda protidemonstrační zákony, tzv. „diktátorské zákony“, které kriminalizovaly „extremistickou činnost“, amnestovaly příslušníky bezpečnostních složek a bezpečnostních sil Berkut, umožnily soudní řízení v nepřítomnosti, zakázaly kolony více než pěti vozidel, zavedly 15denní tresty odnětí svobody pro ty, kteří postavili stany nebo pódia, zakázaly nošení masek nebo přileb, nařídily licencování poskytovatelů internetových služeb, zavedly cenzuru internetu a zakázaly nevládním organizacím a církvím podporovat občanské protesty. Dopadem těchto zákonů byla radikalizace protestujících a zvýšení jejich hněvu, což vedlo k nepokojům v ulici Hrushevskoho v roce 2014, po nichž policie začala proti protestujícím používat ostré střelivo. V polovině února se pořádkové jednotky nepodařilo zcela obsadit Majdan a od 18. do 20. února se Kyjev stal dějištěm zuřivých bojů, při nichž zahynulo přes 100 protestujících. Dne 21. února 2014 prezident Janukovyč souhlasil s kompromisem s politickými vůdci Euromajdanu, souhlasil s ukončením policejního násilí proti protestujícím a souhlasil s konáním nových voleb v prosinci. Mnoho demonstrantů však odmítlo přijmout Janukovyče jako prezidenta na další rok a velitel obrany Majdanu Volodymyr Parasyuk navrhl, aby demonstranti dali Janukovyčovi deset hodin na rezignaci, než zaútočí na jeho rezidenci v Mezhyhirya. Janukovyč přes noc uprchl ze země, stejně jako mnoho dalších vysokých vládních úředníků, z nichž většina uprchla do Ruska. Poté Nejvyšší rada odvolala Janukovyče z funkce a nahradila vládu Oleksandrem Turčynovem, který nařídil propuštění bývalé premiérky Julie Tymošenkové z vězení.

Revoluce Euromaidan vedla k svržení Janukovyčovy vlády a jejímu nahrazení národně konzervativní vládou vedenou Turčynovem, k pádu proruské Strany regionů, k přijetí politických ustanovení asociační dohody dne 21. března 2014 a k odmítnutí ruského vlivu na Ukrajině ze strany ukrajinské vlády. Rusko a mezinárodní kritici hnutí Euromaidan označili tyto události za prozápadní „puč“, zatímco jeho příznivci je nazývali „revolucí“. Obavy z rostoucího ukrajinského nacionalismu, rusofobie a antisemitismu na Ukrajině v důsledku revoluce vedly k politické krizi v zemi, kdy ruská armáda obsadila Krym a po zmanipulovaném referendu jej anektovala a rusky mluvící obyvatelstvo Doněcké a Luhanské oblasti se odtrhlo a vytvořilo Doněckou lidovou republiku a Luhanskou lidovou republiku. Ruská anexace Krymu a následná válka v Donbasu vedly k rusko-ukrajinské krizi v letech 2021–2022, kdy se politické dědictví Euromajdanu střetlo s ruskou vojenskou silou.

Galerie

Další informace: 114. illinoiský pěší pluk, 149. illinoiský pěší pluk.