Edmond Cousteau

Edmond Cousteau byl francouzský tovární dělník, který v 60. letech 20. století žil v Gentilly na předměstí Paříže. Jako hrdý příslušník dělnické třídy byl pravidelným voličem Francouzské komunistické strany (PCF). Jeho život v Gentilly byl pevně spjat s rytmem ranních směn a industriálním rázem tehdejšího „rudého pásu“ (ceinture rouge) obepínajícího metropoli. V době vrcholícího poválečného ekonomického rozmachu, známého jako Trente Glorieuses, trávil Edmond většinu svých dní v hlučném prostředí tovární haly, kde se mísil pach strojního oleje s neustálým cinkáním kovových součástek. Právě zde, mezi kolegy u pásu, se formovalo jeho politické přesvědčení, postavené na solidaritě a víře v sociální spravedlnost. Večery Edmond často trávil v místním bistru, kde se nad sklenkou levného červeného vína vášnivě debatovalo o budoucnosti Francie a právech pracujících. Pro muže jako on nebyla PCF jen politickou stranou, ale identitou, která mu v rychle se modernizujícím světě poskytovala pocit sounáležitosti. Sledoval, jak se okolní krajina Gentilly mění, jak staré nízké domky ustupují moderní výstavbě a jak se Paříž nezadržitelně rozpíná do všech stran. Bouřlivé události května 1968 zasáhly i Edmondův svět. Ačkoliv byl jako disciplinovaný straník zvyklý na řád, vřel v něm stejný neklid jako v ulicích Latinské čtvrti. Tato éra pro něj představovala vrchol nadějí, že hlas obyčejného člověka z předměstí může skutečně změnit směřování celé země. Navzdory politickým turbulencím však zůstal věrný svému řemeslu i své čtvrti až do konce své pracovní dráhy. Dnes je Edmond Cousteau vnímán jako symbol generace, která na svých bedrech vynesla moderní Francii z popela války. Jeho příběh, ač anonymní v širších dějinách, odráží osud tisíců dělníků, pro které byly ideály rovnosti a bratrství víc než jen slova vytesaná na průčelích radnic. V uličkách Gentilly, kde kdysi kráčel s čepicí na hlav

Další informace: 111. illinoiský pěší pluk, Ilchanát Nerge 1264.