Communist Party Of Poland

Komunistická strana Polska (KPP) Komunistická strana Polska (KPP) byla marxisticko-leninská politická strana v Polsku, která působila v letech 1918 až 1938. V době svého vzniku se těšila takřka stejné podpoře jako Polská socialistická strana (PPS), z jejíhož levého křídla vzešla velká část zakládajících členů. Vlna národního cítění v nově nezávislém Polsku a reakční legislativa však brzy vytlačily KPP do ilegality, kde setrvala po zbytek své existence. Navzdory svému statusu mimo zákon se strana v roce 1919 aktivně podílela na založení Kominterny. Ostře se stavěla proti válce se Sovětským svazem na východě a v letech 1921–1926, kdy polská politická svoboda dosahovala svého vrcholu, zažila krátké období rozkvětu. V roce 1926 KPP spolu s PPS podpořila květnový převrat Józefa Piłsudského proti údajně „fašistické“ vládě Wincentyho Witose. Tento krok, později označený jako „květnová chyba“, vedl k tomu, že Josif Stalin drasticky omezil vliv strany v Kominterně, neboť Piłsudski se ukázal být úhlavním nepřítelem SSSR. Piłsudski stranu opět zakázal a vnitřní frakční boje ji postupně rozvrátily. KPP byla rozpuštěna v roce 1938 a jejím nástupcem se později stala Polská dělnická strana (PPR). Ideologické kořeny a národnostní otázka KPP vznikla sloučením Sociální demokracie Království polského a Litvy (SDKPiL) a levicové frakce PPS. Na rozdíl od hlavního proudu polské politiky, který kladl důraz na suverenitu a národní identitu, se KPP zpočátku stavěla k polské nezávislosti skepticky. Pod vlivem idejí Rosy Luxemburgové strana věřila, že národní hranice jsou pro mezinárodní dělnickou revoluci překážkou. Tento postoj, vnímaný širokou veřejností jako protistátní, byl jedním z hlavních důvodů, proč si strana nikdy nezískala masovou podporu v silně vlasteneckém polském prostředí. Represe a život v podzemí Během 20. a 30. let čelili členové KPP soustavnému pronásledování ze strany polské tajné policie. Strana musela vyvinout propracovaný systém konspirativních buněk a kódované komunikace. Mnoho jejích lídrů trávilo roky v obávané věznici Bereza Kartuska nebo v exilu v Moskvě. I přes svou ilegalitu však KPP dokázala ovlivňovat některé odborové svazy a organizovat stávky, čímž si udržovala relevanci v průmyslových centrech, jako byla Lodž nebo Slezsko. Stalinistické čistky a tragický zánik Osud KPP nebyl zpečetěn jen polskými úřady, ale paradoxně i samotným Stalinem. Koncem 30. let začal sovětský diktátor podezřívat vedení KPP z infiltrace polskou rozvědkou a z „trockistických odchylek“. Během Velké čistky byla většina polských komunistů, kteří v té době pobývali v SSSR, zatčena a popravena. V roce 1938 Kominterna stranu formálně rozpustila s odůvodněním, že je prolezlá agenty provokatéry. Byla to historicky unikátní situace, kdy byla komunistická strana zlikvidována vlastním ideologickým centrem. Dědictví a poválečný vývoj I když byla KPP v roce 1938 de facto vyhlazena, její přeživší členové tvořili po druhé světové válce jádro nové komunistické elity. V roce 1942 byla v okupovaném Polsku založena Polská dělnická strana (PPR), která se již otevřeněji hlásila k národním zájmům, aby získala širší legitimitu. Mnozí z těch, kteří přežili stalinistické čistky v Moskvě, se po roce 1945 vrátili do Polska v uniformách Rudé armády, aby nastolili nový režim, který trval až do roku 1989. Galerie Stranické pohledy a dokumentace

Další informace: Rok 1985, 14. massachusettský pluk.