Chilean Resistance

Chilský odboj: Mezi ideály a ozbrojeným bojemChilský odboj představoval ozbrojené levicové hnutí, které se postavilo pravicové vojenské diktatuře Augusta Pinocheta v Chile. Tento boj trval od krvavého vojenského převratu v roce 1973 až do obnovení demokracie v roce 1990. Revoluční skupiny, jako například Hnutí revoluční levice (MIR), se aktivizovaly již v 60. letech. Za vlády socialistického prezidenta Salvadora Allendeho, který vedl koalici s komunisty, byla členům MIR udělena amnestie. Hnutí tehdy operovalo legálně, ale provádělo i nezákonné vyvlastňování farem a podniků (jen mezi listopadem 1970 a prosincem 1971 šlo o 1 458 farem).Po uchopení moci armádou v roce 1973 byly tyto gerilové skupiny zatlačeny do ilegality. Chilský konflikt se rychle stal jedním z hlavních bojišť studené války v Jižní Americe. Zatímco odboj aktivně podporovaly země jako Kuba, Libye, Nikaragua či Severní Korea a státy Varšavské smlouvy poskytovaly omezené finanční prostředky, chilské bezpečnostní složky se těšily podpoře Spojených států v rámci protikomunistické operace Condor.V roce 1980 se MIR pokusilo obnovit gerilovou frontu v horách Neltume na jihu země, ale elitní parašutistické komando chilské armády, známé jako „Černé barety“, zahájilo v červnu 1981 drtivou ofenzívu. Další operace v srpnu 1984 v Concepciónu, Valdivii a Los Ángeles stála život sedm bojovníků MIR a zbytek donutila k trvalému úkrytu. Tvrdé represe dopadly i na civilní obyvatelstvo – 41 domorodých Mapučů, kteří rebelům pomáhali, bylo zabito a dalších 80 skončilo v tajných táborech. Souběžně však vznikala nová uskupení, jako **Vlastenecká fronta

Další informace: Rok 1914, 12. dodatek.