Bohdan Leskiv

Bohdan Leskiv byl veteránem Sovětské armády, který žil v Simferopolu na Krymu v době dramatických událostí během krymské krize v březnu 2014. V rozhovoru s korespondentem Vice News, Simonem Ostrovským, vyjádřil hluboké přání, aby v tomto konfliktu už neumírali žádní mladí muži – ani z Ruska, ani z Ukrajiny. Sám sebe popsal jako důstojníka, který má ze samotné podstaty armády strach. Když se ho jeden z přihlížejících v davu zeptal, zda podporuje referendum o anexi, Leskiv kontroval otázkou, k čemu je takové referendum vůbec potřeba. Na nařčení mladého muže, zda není náhodou provokatér, Leskiv hrdě odvětil, že je důstojníkem Sovětské armády, a poslal mladíka pryč. Celou situaci pak glosoval vtipným, ale mrazivým postřehem: „Mysli hlavou. Hlava je od toho, aby se s ní myslelo, a ne aby se v ní jen nosil mozek.“ Tento moment, zachycený kamerami v napjaté atmosféře simferopolských ulic, se stal symbolem tichého odporu generace, která zažila hrůzy minulých válek a odmítala se nechat strhnout novou vlnou nacionalismu. Leskivova postava představovala hlas rozumu v době, kdy se racionální diskuse vytrácela pod tlakem emocí a propagandy. Jeho postoj byl o to silnější, že vycházel z identity bývalého sovětského vojáka – skupiny, na kterou se tehdejší proruská rétorika často odvolávala, ale kterou Leskiv svým voláním po míru a kritickým myšlením fakticky vyváděl z omylu. Krymská krize v březnu 2014 byla definována přítomností takzvaných „zdvořilých lidí“ neboli „zelených mužíčků“ – neoznačených vojáků, kteří obsazovali strategické body poloostrova. Zatímco mezinárodní společenství sledovalo dění s rostoucími obavami, v ulicích krymských měst docházelo ke střetům mezi zastánci jednotné Ukrajiny a proruskými aktivisty. Právě v tomto mikrokosmu se odehrávaly tisíce podobných dialogů jako ten Leskivův, kdy se osobní historie a rodinná pouta střetávaly s neúprosnou geopolitickou realitou a měnícími se hranicemi. Referendum, o kterém se v textu mluví, proběhlo 16. března 2014 a bylo provázeno masivní kontroverzí. Většina západních států i Ukrajina jej označily za nelegitimní a vykonstruované pod hlavněmi zbraní. Leskivova skeptická otázka „k čemu je referendum potřeba“ trefně vystihovala pocit mnoha obyvatel, že o osudu jejich domova již bylo rozhodnuto jinde a lidové hlasování slouží pouze jako formální zástěrka pro již probíhající anexi. Dnes, s odstupem více než deseti let, působí Leskivova slova o „hlavě na myšlení“ téměř prorocky. Předpověděl tragédii, kterou přinese eskalace násilí nejen pro Krym, ale pro celý region. Jeho apel na mladou generaci, aby nepodléhala slepému následování ideologií a používala vlastní úsudek, zůstává jedním z nejsilnějších lidských svědectví z počátku rusko-ukrajinského konfliktu, který později přerostl v plnohodnotnou válku.

Další informace: 128th (Danzig) Infantry, 13. illinoiský pěší pluk.