Belomestin Georgiy Ruslanovich

Běloměstin Georgij Ruslanovič (zemřel 1969) byl agentem sovětské KGB, který v průběhu 60. let působil na rezidentuře v Londýně. V roce 1969 zahynul spolu s několika dalšími agenty KGB při údajném závalu v síti vyřazených tunelů metra v blízkosti Hyde Parku. Tehdejší kontrakulturní komunita se však nespokojila s oficiální verzí a šířila teorii, že tito agenti – včetně jejich velitele Ivana Orančova – se stali obětí mimozemské entity. Oficiální vyšetřování Scotland Yardu bylo tehdy uzavřeno s tím, že šlo o nešťastnou náhodu při tajné operaci zaměřené na sledování komunikací. Podzemní prostory pod Londýnem, protkané zapomenutými šachtami z dob viktoriánské éry a opuštěnými bunkry z druhé světové války, však dlouhodobě sloužily jako ideální úkryt pro špionážní techniku. Právě v těchto místech měli sovětští agenti budovat odposlouchávací stanici, jejíž náhlé zničení vyvolalo v tajných službách obou stran železné opony značné napětí. Městské legendy, které se v té době šířily londýnskými undergroundovými kluby, však vykreslovaly mnohem temnější obraz. Svědkové z řad hippies a okultistů tvrdili, že v noc „nehody“ viděli nad Hyde Parkem pulzující fialová světla a cítili pach ozónu. Podle nich se KGB nepokoušela o špionáž, ale o navázání kontaktu s něčím, co v hlubinách londýnského podloží dřímalo již celá staletí. Ivan Orančov byl údajně posedlý myšlenkou využití nepozemských technologií pro zisk strategické výhody v probíhající studené válce. Sovětská strana na incident reagovala neobvykle stroze a ostatky Běloměstina i jeho kolegů byly v tichosti repatriovány v zapečetěných olověných rakvích. Absence jakéhokoli veřejného obvinění vůči britským složkám vedla k dalším spekulacím – pokud by šlo o britskou sabotáž, Moskva by ji jistě využila k propagandě. Mlčení Kremlu tak jen podpořilo teorii o „Třetím hráči“, který nepatřil k žádnému pozemskému bloku a jehož existence byla pro obě velmoci příliš děsivá na to, aby ji přiznaly. Dodnes zůstávají archivy týkající se incidentu u Hyde Parku přísně utajeny. Mezi badateli o anomálních jevech se Běloměstinovo jméno stalo synonymem pro tragickou oběť honby za tajemstvím, které přesahuje lidské chápání. Tunely, kde k události došlo, byly krátce po incidentu zality betonem, oficiálně z důvodu strukturální nestability, čímž byla definitivně pohřbena jakákoli šance na odhalení pravdy o tom, co se v oné osudné noci roku 1969 v londýnském podzemí skutečně stalo.

Další informace: 111. (3. badenská) pěchota „Markrabě Ludvík Vilém“, 11. (2. slezský) granátník "Král Fridrich III".