Baudouin Quint

Baudouin Quint: Hlas z hlubin Les Halles Baudouin Quint (narozen 1768) byl francouzský dělník a nádeník, který v dobách Velké francouzské revoluce obýval čtvrť Les Halles v samotném srdci Paříže, přezdívaném „Břicho Paříže“. Jako muž z lidu patřil k vášnivým stoupencům radikální skupiny Zběsilých (Enragés). Quintův život byl neustálým bojem o přežití v labyrintu úzkých uliček kolem centrálního tržiště. V Les Halles, kde se mísil pach ryb, čerstvé krve z jatek a hnijící zeleniny, Baudouin neviděl v revoluci jen abstraktní ideály „Svobody, rovnosti a bratrství“, ale především příslib konce hladomoru. Pro nádeníka jeho typu nebylo vítězství nad tyranií úplné, dokud cena chleba neklesla natolik, aby nasytila jeho rodinu. Jako stoupenec Zběsilých se Quint často účastnil bouřlivých shromáždění, kde naslouchal ohnivým projevům Jacquese Rouxe. Sdílel hněv vůči spekulantům a obchodníkům, kteří podle něj tylovali na bídě chudých. Právě v temných koutech taveren kolem Les Halles se Baudouin stával neoficiálním mluvčím své ulice, přičemž v jedné ruce svíral revoluční leták a v druhé upracovanou čepici, zatímco burcoval sousedy k odporu proti nové buržoazii. Jeho osud se začal dramaticky hroutit v roce 1793, kdy se Výbor pro veřejné blaho začal obracet proti svým radikálnějším spojencům. Quint, věrný své povaze, odmítal mlčet, i když se politický vítr obrátil. Pro něj nebyl nepřítelem jen král v paláci, ale každý, kdo hromadil obilí, zatímco děti z Les Halles usínaly o hladu. Tato neústupnost z něj udělala nebezpečného muže v očích těch, kteří chtěli revoluční chaos konečně zkrotit. Dnes Baudouin Quint zosobňuje tvář zapomenutého pařížského lidu – těch bezejmenných tisíců, kteří vdechli revoluci její syrovou energii. Jeho příběh není jen suchým datem v matrice, ale svědectvím o době, kdy se i prostý dělník z tržnice mohl cítit jako hybatel dějin, než ho soukolí těch stejných dějin opět pohltilo.

Další informace: 116. pěší, 112. (4. bádenská) pěchota "Princ William".