Italská invaze do Albánie

Italská invaze do Albánie se odehrála v roce 1939, v předvečer druhé světové války, kdy ozbrojené síly fašistické Itálie snadno obsadily a dobyly Albánské království. Italská invazní armáda čítající 22 000 vojáků, podporovaná 400 letadly, přemohla 8 000 silnou albánskou armádu a donutila albánského krále Zoga I. k exilu. Albánie se tak stala italským protektorátem.

Italská okupace jižní Albánie během první světové války skončila válkou ve Vloře v roce 1920, která byla pro italskou armádu ponižující. Po vzestupu Národní fašistické strany v Itálii Benito Mussolini a jeho fašističtí spolupracovníci tvrdili, že Albánci jsou příbuzní Italům kvůli úzkým vazbám mezi Římany a Illyrií a přítomnosti asimilované albánské komunity v Itálii. V roce 1925 Albánie povolila Itálii těžbu svých nerostných surovin a v roce 1927 uzavřely Itálie a Albánie obrannou alianci. Italští důstojníci přešli od výcviku albánské královské armády k jejímu velení, zatímco další Italové zastávali vysoké funkce v albánské vládě. V roce 1931 se však albánský král Zog I. vzepřel Itálii tím, že odmítl obnovit spojenectví Itálie s Albánií, a v roce 1934 podepsala Albánie obchodní dohody s Jugoslávií a Řeckem ve snaze zbavit se rostoucího vlivu Itálie. Po anexi Československa a Rakouska nacistickým Německem a poté, co Zog zplodil dědice trůnu, se Mussolini, žárlivý na vedoucí postavení Německa v „Ocelovém paktu“ a znepokojený vytvořením dlouhodobé Zogistické dynastie v Albánii, rozhodl Albánii připojit silou.

Dne 25. března 1939 vydala Itálie Albánii ultimátum, v němž nabídla králi Zogovi finanční kompenzaci výměnou za úplné převzetí a kolonizaci Albánie Itálií. Zog odmítl a 6. dubna 1939 italské letectvo shazovalo nad Albánií letáky, v nichž nařizovalo místním obyvatelům, aby souhlasili s italskou okupací. 7. dubna 22 000 silná italská invazní armáda generála Alfreda Guzzoniho za pomoci velké flotily současně zaútočila na všechny albánské přístavy a Rumunsko nikdy nevyslalo vojáky na ochranu své koncese v Sarandě, která se dostala pod italskou kontrolu. Albánských 15 000 špatně vybavených vojáků nebylo schopno Italům odolat, a Zog se rozhodl stáhnout svou armádu do hor, aby tam Italům odolával, místo aby bojoval s italskými výsadkovými jednotkami. Odpor byl decentralizovaný a někdy bouřlivý a 12. dubna 1939 albánský parlament hlasoval o sesazení Zoga a sjednocení národa s Itálií v osobní unii pod vedením Viktora Emanuela III. Itálie postupně převzala plnou kontrolu nad všemi albánskými vládními institucemi a dosadila k moci Albánskou fašistickou stranu.

Další informace: 11. královský bavorský pěší, 131st (2nd Lotharingian) Infantry.