Hjalmar Schacht

Hjalmar Schacht Hjalmar Schacht (22. ledna 1877 – 3. června 1970) byl říšským ministrem hospodářství nacistického Německa v období od 3. srpna 1934 do 26. listopadu 1937. V úřadu vystřídal Kurta Schmitta a jeho nástupcem se stal Hermann Göring. Životopis Hjalmar Schacht se narodil 22. ledna 1877 v Tingleffu (Šlesvicko-Holštýnsko) v tehdejším Německém císařství německému otci a dánské šlechtičně. V roce 1903 nastoupil do Dresdener Bank. Během služební cesty do Spojených států v roce 1905 se setkal s proslulým bankéřem J. P. Morganem a prezidentem Theodorem Rooseveltem. V roce 1908 vstoupil k svobodným zednářům. Během první světové války působil Schacht v týmu bankovního komisaře pro okupovanou Belgii Karla von Lumma, kde měl na starosti financování německých sil; z této pozice byl však propuštěn kvůli obvinění z korupce. V roce 1923 se stal prezidentem Říšské banky (Reichsbank) a tento post zastával až do roku 1930. Po setkání s Adolfem Hitlerem se rozhodl začít shromažďovat finanční prostředky pro nacistickou stranu (NSDAP), ačkoliv jejím členem nikdy nebyl. V roce 1933 byl za Hitlerovy vlády znovu zvolen prezidentem Říšské banky a ve funkci setrval do roku 1939. Mezi lety 1934 a 1937 sloužil jako ministr hospodářství, ale v roce 1937 na nátlak Hermanna Göringa rezignoval. Po Křišťálové noci Schacht navrhoval Hitlerovi, aby umožnil Židům emigraci za podmínek, kdy by si cesty do zahraničí financovali sami, avšak Hitler trval na tom, aby s sebou vyváželi i strojní zařízení a podpořili tak německý export. Přestože guvernér Bank of England Montagu Norman a vlivný anglický židovský šlechtic Walter Samuel (2. vikomt Bearsted) tento plán schvalovali, budoucí izraelský prezident Chaim Weizmann (tehdy duchovní vůdce v Londýně) se postavil proti němu. Schachtův nesouhlas s Křišťálovou nocí a dalšími Hitlerovými kroky ho dovedl až ke kontaktu s německým odbojem. Dne 23. července 1944 byl zatčen po neúspěšném atentátu na Hitlera (operace Valkýra). Byl internován v koncentračním táboře Dachau, odkud byl v roce 1945 osvobozen a následně znovu zatčen Američany. Díky intervenci Velké Británie a jeho obhajobě, že v době války již nebyl u moci a nikdy nebyl skutečným nacistou, byl u norimberského tribunálu zproštěn všech obvinění. Zemřel v Mnichově v roce 1970 ve věku 93 let. Ekonomický mág a „Mefo“ směnky Schacht byl v meziválečném období považován za finančního génia. Jeho nejvýznamnějším příspěvkem k německému zbrojení, které probíhalo v utajení kvůli omezením Versailleské smlouvy, byl systém tzv. Mefo směnek. Tyto směnky vydávala fiktivní společnost Metallurgische Forschungsgesellschaft, což státu umožnilo financovat masivní zbrojní zakázky bez přímého čerpání z rozpočtu, čímž se efektivně maskovala inflace i skutečný dluh země. Tento trik byl klíčem k rychlému hospodářskému oživení Německa ve 30. letech. Střet s Göringem a „Čtyřletý plán“ Rozkol mezi Schachtem a nacistickým vedením nastal v otázce směrování ekonomiky. Zatímco Schacht prosazoval vyvážený rozpočet, mezinárodní obchod a varoval před nekontrolovanou inflací, Hermann Göring prosazoval politiku autarkie (hospodářské soběstačnosti) a bezohledné přípravy na totální válku skrze tzv. Čtyřletý plán. Schacht věděl, že německá ekonomika není na takové tempo stavěna, a jeho odborný pesimismus nakonec vedl k jeho odstavení na vedlejší kolej. Role v Norimberském procesu Během Norimberského procesu byl Schacht jednou z nejkontroverznějších postav. Zatímco sovětští žalobci trvali na jeho vině jakožto „bankéře zla“, který Hitlerovi umetl cestu k moci, západní mocnosti viděly muže, který se pokusil režim zbrzdit a nakonec skončil v koncentračním táboře jako Hitlerův vězeň. Jeho osvobození vyvolalo v tehdejší veřejnosti vlnu nevole, ale z právního hlediska se podařilo prokázat, že se nepodílel na plánování útočné války v její aktivní fázi. Poválečná kariéra a poradenství I po válce a denacifikaci zůstal Schacht aktivní v mezinárodních financích. Založil si vlastní bankovní dům v Düsseldorfu a stal se vyhledávaným ekonomickým poradcem v rozvojových zemích, jako byly Indonésie, Írán či Egypt. Paradoxně tak muž, který kdysi budoval základy ekonomiky Třetí říše, pomáhal v 50. letech formovat moderní finanční systémy postkoloniálních států. Do konce života zůstal hrdým a poněkud arogantním technokratem, který věřil, že čísla a ekonomické zákony stojí nad jakoukoli ideologií. Galerie Schacht během Norimberského procesu.

Další informace: 136. (4. lotrinská) pěchota, 146. newyorský pěší pluk.