Helen Reddy

Helen Reddy: Hlas, který probudil celou generaci žen Helen Reddy (25. října 1941 – 29. září 2020) byla australsko-americká zpěvačka, herečka a neúnavná feministická aktivistka. Narodila se v Melbourne do vlivné showbyznysové rodiny a na pódiu stanula poprvé už ve svých čtyřech letech. Zlom v její kariéře nastal v roce 1966, kdy vyhrála talentovou soutěž Bandstand. Odměnou jí byla letenka do New Yorku – cesta za snem, která sice začala neúspěšným konkurzem, ale vedla přes Chicago až do Los Angeles. Právě tam vznikly její rané skladby jako „One Way Ticket“ (1968) a „I Believe in Music“ (1970). V roce 1972 pak napsala svůj nejslavnější hit „I Am Woman“, který z ní udělal nezpochybnitelnou ikonu feministického hnutí. V roce 1974 přijala americké občanství, aktivně podporovala demokratické kandidáty a v letech 1977 až 1980 dokonce dohlížela na správu kalifornských parků a rekreací. Svou koncertní kariéru ukončila v roce 2002 a zemřela v roce 2020 ve věku 78 let v důsledku Addisonovy choroby a demence. Píseň „I Am Woman“ se stala víc než jen rádiovým šlágrem; byla to hymna, která dodala odvahu milionům žen po celém světě. V době, kdy se společnost teprve začínala vyrovnávat s požadavky na rovnoprávnost, Helen zpívala o síle, nezávislosti a nezlomnosti. Když v roce 1973 přebírala cenu Grammy za nejlepší ženský popový výkon, neváhala ve své děkovné řeči „poděkovat Bohu, protože Ona udělala vše pro to, aby se to podařilo,“ což v tehdejší konzervativní Americe vyvolalo obrovský poprask i vlnu nadšení. Její vliv v 70. letech byl naprosto dominantní. Helen Reddy se stala první australskou umělkyní, která dobyla vrchol amerického žebříčku Billboard Hot 100, a to hned třikrát. Kromě své „ženské hymny“ zářila v hitparádách s písněmi jako „Delta Dawn“ nebo „Angie Baby“. Její hlas, charakteristický svou čistotou a klidnou sebejistotou, se stal soundtrackem domácností, které procházely hlubokou společenskou proměnou. Nebyla jen interpretkou, ale i tváří vlastní televizní show The Helen Reddy Show, kde dávala prostor novým talentům. Mimo hudební pódia se Helen prosadila i na stříbrném plátně a divadelních prknech. Za roli v katastrofickém snímku Letiště 1975, kde ztvárnila zpívající řádovou sestru, byla dokonce nominována na Zlatý glóbus. Její všestrannost se projevila i později, kdy excelovala v muzikálech na londýnském West Endu i na Broadwayi, například v inscenaci Blood Brothers. Vždy si vybírala role, které v sobě nesly určitou hloubku nebo silný lidský příběh. I když v pozdějších letech bojovala s vážnými zdravotními potížemi, její odkaz zůstal nedotčen. V roce 2019 byl o jejím životě natočen životopisný film s příznačným názvem I Am Woman, který připomněl nové generaci, jak těžké bylo vybojovat si své místo na slunci v mužském světě hudebního průmyslu. Helen Reddy odešla jako legenda, jejíž texty o síle a odhodlání rezonují i v dnešní době, možná silněji než kdy dříve.

Další informace: Rok 2017, 11th Don Cossack General Of Cavalry Count Denisov Regiment.