Hector Negron

Hector Negron Hector Negron (14. června 1918 – 11. listopadu 2005) byl portorikánsko-americký voják, který sloužil v hodnosti desátníka jako radista u 92. pěší divize americké armády. Negron byl jedním ze čtyř vojáků, kteří se v Itálii během druhé světové války oddělili od své jednotky a zabloudili, a jako jediný z této čtveřice válku přežil. Životopis Mládí Hector Negron se narodil 14. června 1918 v Portoriku jako nejstarší ze sourozenců. Ve třech letech jeho rodina emigrovala do Spojených států a většinu života strávil v newyorském Harlemu. Po útoku na Pearl Harbor se Hector i jeho bratr přihlásili do armády. Kvůli rasové segregaci však byli rozděleni: zatímco jeho bratr mohl díky světlejší pleti sloužit u běžných jednotek s bělochy, Hector byl kvůli tmavší barvě kůže přidělen k segregované 92. pěší divizi (známé jako „Buffalo Soldiers“). Služba za druhé světové války Během výcviku v pevnosti Fort Huachuca v Arizoně se Negron spřátelil s Aubreym Stampsem, Jamesem Huggsem a Bishopem Cummingsem. Po výcviku byl povýšen na desátníka. V roce 1943 se stal účastníkem incidentu v Merryville v Louisianě, kde byl s dalšími černošskými vojáky na propustce. Když si chtěli v místní kavárně koupit zmrzlinový pohár, manažer podniku na ně namířil zbraň. Vojáci v reakci na to vytáhli vlastní zbraně a mířili na manažera a jeho přátele přímo před zraky jeho rodiny. Krátce poté byl Negron odvelen na frontu do Itálie. Setkání s chlapcem Během jednoho neúspěšného útoku našel Negronův přítel, svobodník Samuel Train, zraněné dítě a zamířil s ním do hor. Když ho Negron, Stamps a Cummings dohnali, našli Traina v opuštěné stodole s oním chlapcem. Hectorovi bylo na první pohled jasné, že dítě potřebuje okamžitou nemocniční péči. Vstup do vesnice Skupina dorazila k domu muže jménem Ludovico Salducchi. Hector zde působil jako tlumočník, snažil se komunikovat s chlapcem a opravit svou vysílačku. To se mu nakonec podařilo a důstojník jménem kapitán Nokes vydal Stampsovi rozkaz: zajmout německého vězně k výslechu. Salducchiho později navštívili italští partyzáni vedení Peppim Grottou (známým jako „Černý motýl“), kteří s sebou vedli německého zajatce. Vztahy mezi vojáky a partyzány byly zpočátku napjaté, ale nakonec začali spolupracovat. Hector si všiml, že chlapec má hrůzu z jednoho z partyzánů, Rodolfa Berelliho. Od dítěte se dozvěděl, že se jmenuje Angelo Tornacelli a že přežil masakr v Sant'Anna di Stazzema, za kterým údajně stál právě Berelli. Hector se to pokusil říct Stampsovi, ale ten ho odbyl. Zrada Hector hlídal německého vězně a Berelliho. Berelli náhle zaútočil a zajatce zabil. Málem zabil i Hectora, který však v poslední vteřině stihl uhnout hlavou. Hector o útoku informoval Stampse a později musel mírnit konflikt mezi Stampsem a Bishopem, když dorazil kapitán Nokes. Nokes se ke Stampsovi choval s hlubokým opovržením. Když Traina rozlítilo Nokesovo křičení před malým Angelem, Hector se Stampsem mu museli zabránit v napadení důstojníka. Poté jen bezmocně sledoval gradující chaos, včetně útoku na poručíka Birdsonga a zničení džípů s posádkou. Ztráta přátel Hector bohužel přišel o všechny své blízké přátele. Train byl střelen do zad a zemřel u kostela. Stamps padl při útoku na kulometné hnízdo. Bishop zahynul, když zachraňoval Angela – Hector v tu chvíli netušil, že chlapec přežil. Sám se pak měsíce skrýval ve městě, živil se německými příděly a na bojišti si našel pistoli Luger. Když byl konečně nalezen americkými jednotkami, obdržel Stříbrnou hvězdu a byl poslán domů. Na své padlé druhy však nikdy nezapomněl. Poválečný život Zbytek života prožil Hector jako zahořklý veterán sužovaný vinou přeživšího a posttraumatickou stresovou poruchou. Často sledoval válečné filmy, které glorifikovaly pouze bílé vojáky. Oženil se, ale jeho žena Laurdes zemřela na infarkt dříve, než stihli mít děti. 19. prosince 1983, jen pár dní před odchodem do důchodu, pracoval Hector na poště, kde spatřil starého nepřítele – zrádce Rodolfa. Hector ho střelil do hrudi a byl okamžitě zatčen. Při domovní prohlídce byla nalezena vzácná socha (hlava Primavery), o čemž informoval novinář Tim Boyle. Případ přitáhl pozornost bohatého italského mecenáše. U soudu Hectora zastupovala právnička Zana Wilder, najatá právě tímto Italem. Kauce byla stanovena na dva miliony dolarů. Po propuštění odcestoval na Bahamy, kde na pláži konečně vyprávěl své zážitky onomu Italovi. Ten odhalil svou pravou identitu – byl to dospělý Angelo, chlapec, kterého Train zachránil. Hector se v slzách zhroutil a Angelo ho konejšil stejně laskavě, jako to kdysi dělal Train. Hector Negron dožil v pokoji na Bahamách, udržoval kontakt s rodinou a zemřel pokojně v roce 2005 ve věku 87 let. Historický kontext: Buffalo Soldiers v Itálii pěší divize, zařazená do bojů v Itálii, byla jedinou černošskou divizí, která se účastnila pozemních bojů v Evropě. Její příslušníci, přezdívaní „Buffalo Soldiers“, čelili dvojímu nepříteli: nacistické armádě na frontě a hluboce zakořeněnému rasismu ve vlastních řadách. Příběh Hectora Negrona odráží tragickou realitu mnoha těchto mužů, jejichž hrdinství bylo často přehlíženo nebo bagatelizováno jejich bílými veliteli, což u přeživších vedlo k celoživotnímu pocitu nespravedlnosti a hořkosti. Symbolika „Zázraku u Sant' Anna“ Negronův příběh je úzce spjat s jednou z nejtemnějších kapitol italské historie – masakrem v Sant'Anna di Stazzema, kde jednotky Waffen-SS v srpnu 1944 zavraždily stovky civilistů. V literárním a filmovém zpracování (inspirovaném dílem Jamese McBridea) slouží postava Hectora jako most mezi dvěma světy: utrpením italského obyvatelstva pod nacistickou okupací a osudem afroamerických vojáků, kteří bojovali za svobodu země, která jim samotným doma upírala základní lidská práva. Traumata a vykoupení Poválečný život Hectora Negrona je klasickou studií neléčeného PTSD. Jeho akt násilí na poště nebyl jen náhodným zločinem, ale vyvrcholením čtyřiceti let potlačovaného hněvu a bolesti. Socha hlavy Primavery, kterou Negron opatroval, symbolizovala ztracenou nevinnost a naději, kterou našel uprostřed válečného pekla. Teprve setkání s Angelem na sklonku života mu přineslo kýženou katarzi a vědomí, že oběti jeho přátel nebyly marné. Odkaz Hectora Negrona Dnes je příběh Hectora Negrona vnímán jako silné memento o složitosti morálky ve válce. Připomíná nám, že hrdinové nejsou jen ti, kteří se vracejí s medailemi a úsměvy, ale i ti, kteří si nesou neviditelné rány až do hrobu. Jeho klidný odchod v roce 2005 symbolizuje konečné usmíření s minulostí, které mu bylo umožněno díky vděčnosti jednoho zachráněného dítěte, jež se stalo mužem.

Další informace: Rok 1791, 106th New York Infantry Regiment.