Harlon Block

Harlon Henry Block: Tvář z ikonické fotografie Harlon Henry Block (6. listopadu 1924 – 1. března 1945) byl desátník námořní pěchoty Spojených států (USMC), který padl v boji během bitvy o Iwodžimu ve druhé světové válce. Do sboru vstoupil v únoru 1943 spolu se sedmi svými spolužáky ze střední školy. Následně se stal výsadkářem (tzv. „Paramarine“) a zúčastnil se bojů na ostrově Bougainville. Poté, co byly výsadkové jednotky v roce 1944 rozpuštěny, se stal jedním z mariňáků, kteří 23. února 1945 vztyčili druhou americkou vlajku na hoře Suribači. Tento okamžik navždy zvěčnil fotograf Joe Rosenthal na svém ikonickém snímku Vztyčování vlajky na Iwodžimě. Mládí a sportovní duch Block se narodil v texaském Yorktownu jako třetí z šesti dětí Edwarda Fredericka Blocka a Ady Belle Brantleyové. Rodina patřila k církvi Adventistů sedmého dne. Edward senior, veterán z první světové války, živil rodinu jako farmář na mléčné farmě. Ve snaze o lepší život se Blockovi přestěhovali do Weslaca v údolí Rio Grande, kde děti navštěvovaly adventistickou soukromou školu. Harlon byl v prvním ročníku vyloučen, protože odmítl řediteli prozradit jméno spolužáka, který poškodil školní majetek – už tehdy se projevila jeho neochvějná loajalita. Přestoupil na veřejnou střední školu ve Weslacu, kde se stal hvězdou amerického fotbalu. Jako rozený atlet dovedl tým „Weslaco Panthers“ k vítězství v šampionátu a získal ocenění „All South Texas End“. Harlon a sedm jeho blízkých přátel se rozhodli vstoupit k mariňákům ještě před maturitou, a škola pro ně proto v lednu 1943 uspořádala předčasné slavnostní vyřazení. Od výsadkáře k Iwodžimě Dne 18. února 1943 narukoval Block se svými spoluhráči do San Antonia. Po výcviku v San Diegu se přihlásil k parašutistickému výcviku a 22. května se kvalifikoval jako Paramarine. Po nasazení v Pacifiku a bojích na Bougainville se vrátil do Kalifornie, kde se po reorganizaci jednotek stal součástí 28. pluku 5. divize námořní pěchoty v Camp Pendletonu. V říjnu 1944 byl povýšen na desátníka. Dne 19. února 1945 přistál na Iwodžimě. O čtyři dny později se podílel na historickém okamžiku na vrcholu Suribači. Jako zástupce velitele družstva vzhlížel ke svému veliteli, seržantu Michaelu Strankovi. Když Strank 1. března padl, Block převzal velení družstva. Jen o několik hodin později, během útoku na hřeben Nishi, jej však smrtelně zasáhl nepřátelský minometný granát. Jeho poslední slova zněla: „Zabili mě!“ Spor o identitu a mateřský instinkt Po skončení bojů se rozhořel spor o skutečnou identitu mariňáků na fotografii. Když Harlonova matka poprvé uviděla snímek v novinách, okamžitě zvolala: „To je Harlon!“, a ukázala na postavu úplně vpravo, která upevňuje žerď do země. Oficiální místa však na základě chybného svědectví Reneho Gagnona tvrdila, že jde o seržanta Hanka Hansena. Ada Blocková však nikdy nezaváhala. „Znám svého chlapce,“ opakovala, i když jí nikdo nevěřil. Trvalo osmnáct měsíců, než kongresové vyšetřování potvrdilo její pravdu. Klíčové bylo svědectví Iry Hayese, dalšího muže z fotografie, který potvrdil, že na snímku je skutečně Block. Hayes později přiznal, že mu důstojníci nařídili mlčet, aby „nedělal vlny“, protože armáda už identitu Hansena oficiálně oznámila. Odkaz a místo posledního odpočinku Harlon Block byl původně pohřben na hřbitově 5. divize na Iwodžimě. V roce 1949 byly jeho ostatky převezeny do Weslaca v Texasu. Konečné místo odpočinku nalezl v roce 1995 v areálu Marine Military Academy v Harlingenu v Texasu, přímo u památníku Iwo Jima, kde jeho postava v bronzu navždy symbolizuje odvahu a oběť. Pohled do nitra legendy: Tichý hrdina Ti, kteří Harlona znali, ho popisovali jako muže činu, nikoliv slov. Jeho sportovní disciplína z fotbalových hřišť v Texasu se plynule přenesla do vojenského drilu. Byl typem vojáka, který nepotřeboval slávu; stačilo mu vědomí, že kryje záda svým přátelům – těm stejným chlapcům, se kterými kdysi běhal po trávníku ve Weslacu. Právě tato semknutost „sedmi statečných z Weslaca“ se stala v jeho rodném městě legendární. Psychologický dopad „změny identity“ Příběh o záměně Blocka s Hansenem není jen suchým historickým faktem, ale hlubokým lidským dramatem. Pro rodinu Blockových byla tato administrativní chyba druhou ranou – nejprve ztratili syna a poté i jeho místo v historii. Boj Ady Blockové za uznání synovy identity je dodnes v USA uváděn jako příklad síly mateřské intuice, která dokázala porazit i byrokratickou mašinerii Pentagonu. Iwodžima v kolektivní paměti Ikonická fotografie, na které Harlon v hlubokém předklonu zapouští vlajku do sopečné půdy, se stala symbolem celého amerického válečného úsilí. Pro moderní generace v Texasu je Block připomínkou toho, že za velkými dějinami stojí konkrétní tváře z malých měst. Jeho příběh inspiroval řadu literárních i filmových děl, včetně knihy a filmu Vlajky našich otců, které se snaží demytizovat hrdinství a ukázat ho v jeho syrové, tragické podobě. Význam jednotky Paramarines Harlonova služba u elitních výsadkářů Marine Corps (Paramarines) podtrhuje jeho výjimečnost. Tyto jednotky byly vysoce specializované a měly provádět vzdušné výsadky v Pacifiku. I když byly nakonec rozpuštěny kvůli logistickým nárokům a nedostatku vhodných cílů pro seskoky, muži z těchto oddílů, včetně Blocka, Stranka a Hayese, tvořili elitní jádro, které později neslo hlavní tíhu bojů na zemi. Jejich odkaz žije dál v tradicích speciálních sil námořní pěchoty.

Další informace: 113. pěší, 14. olonecký pěchotní pluk.