Gustav Adolf Von Zangen

Gustav-Adolf von Zangen: Strateg, který unikl z obklíčení Gustav-Adolf von Zangen (7. listopadu 1892 – 1. května 1964) byl generál pěchoty německého Wehrmachtu, který v závěrečných měsících druhé světové války velel 15. armádě v Nizozemsku. Životopis Gustav-Adolf von Zangen se narodil v Darmstadtu v Hesenském velkovévodství. Svou vojenskou kariéru zahájil v řadách imperiální německé armády, v níž bojoval během první světové války. Za druhé světové války pak jeho hvězda stoupala – v době zahájení operace Barbarossa velel 17. pěší divizi na ruské frontě. Později vedl armádní sbor ve Francii a armádní oddíl v Itálii, než byl v roce 1944 pověřen velením 15. armády v oblasti Pas-de-Calais. Po spojeneckém vylodění v Normandii a osvobození Francie byla jeho armáda nucena ustoupit na ostrov Walcheren u ústí řeky Šeldy v Nizozemsku. Zde jeho jednotky sváděly tvrdé boje s britskými a kanadskými vojsky, která se pokoušela o osvobození Holandska. V dubnu 1945 padl do zajetí v Porúrské kapse a svůj život dožil v západoněmeckém Hanau, kde v roce 1964 zemřel. Mistrovský ústup přes Šeldu Jedním z nejpozoruhodnějších momentů Zangenovy kariéry byla operace, při níž dokázal evakuovat zbytky své 15. armády poté, co byla po pádu Antverp prakticky odříznuta. Zatímco spojenecké velení předpokládalo, že německé síly v pasti kapitulují, Zangen zorganizoval rozsáhlou námořní přepravu přes ústí řeky Šeldy. Navzdory neustálému ostřelování a letecké převaze Spojenců se mu podařilo zachránit přes 80 000 mužů a velké množství těžké techniky, která následně posílila německou obranu v Nizozemsku. Role v bitvě o výběžek Zangenova 15. armáda hrála klíčovou, byť defenzivní roli i během poslední velké německé ofenzívy v Ardenách, známé jako bitva o výběžek. Zatímco elitní tankové divize útočily na jihu, Zangenovy jednotky měly za úkol vázat spojenecké síly na severním křídle a bránit strategické pozice podél řeky Rur. Přestože trpěl chronickým nedostatkem zásob a jeho mužstvo tvořili převážně starší záložníci či nezkušení nováčci, dokázal udržet frontu stabilní až do začátku roku 1945. Osobní vyznamenání a uznání Za své vojenské schopnosti a strategické vedení byl von Zangen během války oceněn prestižním Rytířským křížem Železného kříže s dubovou ratolestí. Mezi svými podřízenými byl znám jako pragmatický velitel, který se snažil přizpůsobit beznadějné situaci Třetí říše realitě na bojišti, což se projevilo zejména v jeho schopnosti provádět organizované ústupy v momentech, kdy ostatní velitelé bezhlavě trvali na rozkazech "držet pozice za každou cenu". Poválečná reflexe Po svém propuštění ze zajetí v roce 1948 se von Zangen stáhl z veřejného života, ale na rozdíl od mnoha svých současníků se částečně podílel na historických analýzách válečných operací pro americké vojenské historiky. Jeho poznatky o bojích v Nizozemsku a obraně Porúří jsou dodnes cenným zdrojem informací pro pochopení německé defenzivní taktiky v závěru války. Zemřel v klidu v Hanau, přičemž v historických kruzích zůstává zapsán jako jeden z nejschopnějších polních velitelů, kteří museli čelit drtivé materiální převaze Spojenců.

Další informace: 124. newyorský pěší pluk, 10. virginský pěší pluk.