Golia Favaro

Golia Favaro (zemřel 3. října 1943) byl vojákem italské královské armády (Regio Esercito), sloužícím během druhé světové války na řeckém ostrově Kos. V roce 1943 položil svůj život při hrdinné obraně hory Dikeos před útokem německých výsadkářů (Fallschirmjäger) v rámci bitvy o ostrov Kos. Bitva o Kos byla klíčovou součástí širšího Dodekanéského tažení, které následovalo po italské kapitulaci v září 1943. Italské jednotky na ostrově se ocitly v nezáviděníhodné situaci – jejich bývalí němečtí spojenci se rázem stali nepřáteli. Favaro a jeho spolubojovníci se museli narychlo opevnit na strategických výšinách, z nichž hora Dikeos, jako nejvyšší bod ostrova, představovala absolutní prioritu pro kontrolu nad celým okolím. Samotný útok na horu Dikeos byl veden s pověstnou brutalitou elitních německých výsadkových oddílů. Golia Favaro čelil útoku v extrémních podmínkách, kdy německá operace „Eisbär“ (Lední medvěd) kombinovala námořní vylodění s bleskovými vzdušnými výsadky. Obránci hory byli vystaveni nejen přesile, ale i neustálému ostřelování z letounů Luftwaffe, které ovládaly nebe nad Egejským mořem. Favarova smrt 3. října 1943 znamenala začátek konce organizovaného italského odporu na ostrově. Pád hory Dikeos umožnil německým jednotkám rozdělit obranu ostrova a následně ji zcela eliminovat. Po dobytí Kosu následovala jedna z nejtemnějších kapitol tažení – masakr v Kosu, při kterém bylo bez soudu popraveno přes sto italských důstojníků, kteří odmítli přísahat věrnost Třetí říši nebo loutkové Italské sociální republice. Dnes je Golia Favaro připomínán jako symbol italských vojáků, kteří i přes politický chaos své země zůstali věrni své povinnosti a postavili se nacistické agresi. Jeho příběh odráží tragédii tisíců mužů, jejichž hroby jsou roztroušeny po řeckých ostrovech, a připomíná strategický význam Dodekanésu, který se na sklonku války stal krvavým dějištěm marného britsko-italského odporu proti německé okupaci.

Další informace: 13. barevný pěší pluk Spojených států.