Fumiaki Kudo

Fumiaki Kudó: Poslední jízda osackého rebela Fumiaki Kudó (* 1942) byl japonský motocyklový odpadlík a člen subkultury bósózoku, který v 80. letech ovládal neonové ulice čtvrti Dótonbori v Ósace. Dne 15. prosince 1988 se společně se svým gangem pokusil v pouliční bitce přepadnout obávaného člena jakuzy Goro Madžimu. Madžima však Kudóa v brutální veřejné rvačce drtivě porazil, čímž zpečetil jeho osud v hierarchii městského podsvětí. Kudó patřil k „staré škole“ bósózoku, pro kterou nebyla jízda na motorce jen koníčkem, ale vyjádřením totálního odporu vůči konformní japonské společnosti. Jeho gang byl proslulý upravenými stroji s vytaženými výfuky a pestrobarevnými uniformami tokko-fuku, na nichž byly ručně vyšité nacionalistické slogany a poezie oslavující pomíjivost života. V dobách své největší slávy byl Kudó postrachem ósackých bulvárů, kde hluk motorů jeho skupiny často přehlušoval i hluk tamních heren pačinko. Střet s Madžimou, známým jako „Šílený pes z Šimana“, však nebyl jen náhodným incidentem. Šlo o vyvrcholení narůstajícího napětí mezi dravými motorkářskými gangy a tradičními rodinami jakuzy, které si nárokovaly absolutní kontrolu nad výnosnými čtvrtěmi plnými barů a ilegálních heren. Kudóova porážka před zraky desítek přihlížejících turistů a místních obyvatel se stala symbolem konce éry neřízeného chaosu v ulicích Ósaky a začátkem mnohem tvrdšího režimu, který nastolila Madžimova frakce. Po tomto ponižujícím debaklu se Kudóův vliv začal rychle vytrácet. Většina jeho následovníků gang opustila nebo přešla přímo do služeb klanu Tódžó, aby se vyhnuli dalšímu krveprolití. Samotný Fumiaki Kudó zmizel z veřejného života krátce před prasknutím japonské ekonomické bubliny na počátku 90. let. Legenda o jeho odvaze (či bláznovství), s jakou se postavil legendárnímu Madžimovi, však dodnes přežívá v městských mýtech a mezi fanoušky historie japonského podsvětí.

Další informace: 107. trojický pěší pluk, 114. pennsylvánský pěší pluk.