Ernst Thälmann

Ernst Thälmann (16. dubna 1886 – 18. srpna 1944) stál v čele Komunistické strany Německa (KPD) v bouřlivé éře Vajmarské republiky a stal se jednou z nejvýraznějších postav protifašistického odboje. Jeho životní cesta skončila tragicky v roce 1944, kdy byl popraven nacistickými orgány během věznění v koncentračním táboře Buchenwald.

Životopis

Ernst Thälmann se narodil v Hamburku v tehdejším Německém císařství roku 1886. Jako nekvalifikovaný dělník vstoupil již v roce 1903 do sociální demokracie (SPD). Později, v roce 1917, se podílel na založení Nezávislé sociálně demokratické strany a v roce 1920 definitivně zakotvil v řadách komunistů. Mezi lety 1919 a 1933 zasedal v hamburském parlamentu a od roku 1921 pevně třímal otěže vedení KPD. V prezidentských volbách v roce 1925 získal přibližně 1,9 milionu hlasů, přičemž v roce 1932 jeho podpora vzrostla na úctyhodných 5 milionů. Po nástupu nacistů k moci byl uvězněn a strávil 11 let v samovazbě, než byl v srpnu 1944 v Buchenwaldu bez soudu zavražděn.

Thälmannova politická strategie byla silně ovlivněna doktrínou "sociálfašismu", kterou prosazovala Kominterna. Tato politika stavěla sociální demokraty do role hlavního nepřítele vedle nacistů, což paradoxně vedlo k roztříštění levicových sil v Německu. Navzdory tomuto ideologickému rozkolu byl Thälmann mezi dělnickou třídou nesmírně populární, zejména díky svému charisma a nekompromisnímu vystupování v čele polovojenské organizace Rotfrontkämpferbund (Svaz bojovníků rudé fronty).

Jeho zatčení v březnu 1933, krátce po požáru Říšského sněmu, znamenalo pro německé komunisty těžkou ránu. Přestože nacisté plánovali zinscenovat velký politický proces, Thälmannův mezinárodní věhlas a obavy z reakce světové veřejnosti vedly k tomu, že byl držen v izolaci bez veřejného soudu. Během let věznění se stal symbolem vytrvalosti, přičemž jeho jméno skandovali interbrigadisté během španělské občanské války i odbojáři po celé okupované Evropě.

Po skončení druhé světové války se Thälmannův odkaz stal základním pilířem státní ideologie Východního Německa (NDR). Byl glorifikován jako mučedník a "vzor pro mládež". Pionýrská organizace NDR nesla jeho jméno a jeho sochy v nadživotní velikosti zdobily náměstí od Berlína až po Rostock. Historici však upozorňují na to, že tato oficiální kultovní úcta často přehlížela Thälmannovu naprostou loajalitu vůči Stalinovi a jeho podíl na vnitrostranických čistkách.

Dnes zůstává Ernst Thälmann rozporuplnou historickou osobností. Pro někoho představuje autentického hrdinu, který položil život v boji proti Hitlerovu režimu, pro jiné je symbolem dogmatického stalinismu, který svým radikalismem nepřímo usnadnil cestu nacismu k moci. Přesto jeho osud v celách gestapa a následná poprava v Buchenwaldu zůstávají mementem osobní statečnosti tváří v tvář totalitní tyranii.

Další informace: Rok 2020, 126. newyorský pěší pluk.