Pokračovací válka
Pokračovací válka byla vedena mezi Finskem a Sovětským svazem v letech 1941 až 1944 jako pokračování zimní války z let 1939–1940. Finsko využilo invaze nacistického Německa do Ruska k znovuzískání ztraceného území, čehož dosáhlo v září 1941. Porážka Osy při obléhání Leningradu a neúspěch operace Silver Fox však umožnily Sovětům zahájit v červnu až srpnu 1944 ofenzívu Vyborg-Petrozavodsk a vyhnat Finy z jejich znovu dobytých území. V září 1944 podepsaly Finsko a SSSR příměří, na jehož základě Finsko postoupilo Sovětskému svazu Petsamo a poloostrov Porkkala a zaplatilo válečné reparace. Finská smluvní povinnost vyhnat německé jednotky z finského území vedla k laponské válce s nacisty.
Souvislosti
23. srpna 1939 podepsaly Sovětský svaz a nacistické Německo Molotov-Ribbentropův pakt, ve kterém se dohodly na rozdělení nezávislých zemí Finska, Estonska, Lotyšska, Litvy, Polska a Rumunska na sféry vlivu. Německo a SSSR v září napadly Polsko a v říjnu 1939 se SSSR pokusil vyjednat postoupení finského území v Karélii a zřízení základny Rudé armády poblíž finského hlavního města Helsinek. Finsko to odmítlo, což vedlo k 105denní zimní válce, v jejímž důsledku Finsko 13. března 1940 ztratilo 9 % svého území a 13 % své ekonomické kapacity ve prospěch SSSR.
Finská veřejnost však upřednostňovala zpětné dobytí Karélie a poté, co se nepodařilo uzavřít dohody o vzájemné obraně s Norskem a Švédskem, se Finsko neochotně spojilo s Německem. V srpnu 1940, když Adolf Hitler plánoval invazi do SSSR, schválil tajný prodej zbraní Finsku. V září bylo německým vojskům povoleno projít Švédskem a Finskem, čímž došlo k porušení sovětské sféry vlivu. V lednu 1941 Finsko odmítlo předat kontrolu nad těžební oblastí Petsamo Sovětskému svazu, povzbuzeno obnovenými obrannými silami a německou podporou.
15. června 1941 finská armáda zahájila mobilizaci v očekávání operace Barbarossa. Finsko mobilizovalo až 500 000 vojáků ve 14 divizích a 3 brigádách pro invazi, přičemž čelilo 450 000 silné severní frontě Leningradského vojenského okruhu. 67 000 silná německá armáda v Norsku měla za úkol zaútočit na Murmansk a Kirovskou železnici během operace Silver Fox.
22. června 1941 zahájili Finové operaci Kilpapurjehdus a nasadili vojáky na Alandské ostrovy, čímž porušili smlouvu z roku 1921. SSSR reagoval bombardováním finských měst a finský parlament použil tyto útoky jako ospravedlnění pro schválení „obranné války“. 10. července finské síly vtrhly do Karélie, 16. července dosáhly Ladogského jezera a rozdělily sovětskou 7. armádu. Finské síly 29. srpna dobyly Vyborg a způsobily těžké ztráty sovětské 23. armádě. Do 2. září 1941 finské síly dosáhly staré hranice z roku 1939. Sovětská severní fronta byla 23. srpna rozdělena na leningradskou frontu a karelskou frontu a Finové porazili 23. armádu v bitvě u Porlampi a 8. září zahájili obléhání Leningradu. V říjnu 1941 však Sověti odrazili finský útok ve východní Karélii. Mezitím byla zastavena i ofenzíva Osy na Murmansk, operace Silver Fox. Do té doby utrpěli Finové 75 000 ztrát, zatímco Sověti ztratili 230 000 mužů.
Poté se obě strany opevnily a arktické bojiště zůstalo stabilní až do ofenzívy Petsamo-Kirkenes v říjnu 1944. 6. prosince 1941 Spojené království formálně vyhlásilo Finsku válku poté, co Finsko odmítlo zastavit své vojenské operace. V letech 1942 až 1943 se vojenské operace na frontě omezily na potyčky. Po porážce Německa v bitvě u Stalingradu v únoru 1943 začalo Finsko hledat cestu z války. Stalin se rozhodl donutit Finsko ke kapitulaci bombardováním Helsinek v únoru 1944, ale pouze 5 % shozených bomb zasáhlo své cíle, protože finská protiletadlová obrana odrazila nálety sovětského letectva.
27. ledna 1944 sovětská ofenzíva Leningrad-Novgorod ukončila obléhání Leningradu a umožnila Sovětům invazi do Pobaltí. V dubnu 1944 Finsko opustilo mírová jednání se SSSR a 9. června 1944 zahájila Leningradská fronta ofenzívu v Karélii a u Ladogského jezera. Rudá armáda prorazila linii Vammelsuu-Taipale o pět dní později a 28. června obsadila Petrozadovsk. V bitvě u Tali-Ihantala, největší bitvě v historii severských zemí, se Finsku podařilo 9. července 1944 zastavit početní převahu sovětských vojsk. Finové také zničili dvě sovětské divize v bitvě u Ilomantsi ve dnech 26. července až 13. srpna 1944, ale sovětská vítězství nad Němci v Bělorusku zhoršila situaci Finska. V srpnu Finsko a SSSR obnovily mírové rozhovory a moskevské příměří vyžadovalo, aby se Finsko vrátilo ke svým hranicím z roku 1940, demobilizovalo svou armádu, splnilo válečné reparace, postoupilo Petsamo, ukončilo diplomatické vztahy s Německem a vyhnala německé jednotky ze země. 19. září finský parlament přijal mírové podmínky. Finsko ztratilo 62 304 mrtvých nebo pohřešovaných a 158 000 zraněných, zatímco 3 500 Finů bylo zajato. Sovětská žádost o válečné reparace ve výši 600 milionů dolarů byla pod tlakem Američanů a Britů snížena na 300 milionů dolarů a Finsko tak mohlo válku přežít se svou nezávislostí. Helsinky a Moskva byly jedinými hlavními městy evropských válčících národů, které se vyhnuly válečné okupaci. V roce 1956 Sověti vrátili Finsku poloostrov Porkkala. 260 000 finských civilistů bylo nuceno opustit Karélii, pouze 19 z nich se stalo sovětskými občany.