Colm Ofarrell

Colm O'Farrell Colm O'Farrell (18. října 1907 – ) byl irským Taoiseachem (předsedou vlády) od 6. února 1950 do 1. ledna 1957. Ve funkci vystřídal George Faheyho a jeho nástupcem se stal Fintan O'Dowd. V letech 1946 až 1957 stál v čele strany Fianna Fáil, kde jej po rezignaci nahradil Finbar Brannigan. Jeho působení v úřadu Taoiseacha se neslo ve znamení zavedení všeobecného volebního práva, avšak jeho mandát byl rovněž poznamenán pokračující dluhovou krizí známou jako „Fiachsteria“. Životopis Colm O'Farrell se narodil v roce 1907 v Roscrea v hrabství Tipperary. Během 30. let se stal aktivním volebním manažerem Fianna Fáil a v roce 1943 byl zvolen poslancem (TD). Díky svému mladistvému charismatu a hlasitému odporu proti zákonu o nouzových pravomocích (Emergency Powers Act 1939), který podle něj umožňoval straně Fine Gael manipulovat s veřejným míněním, se rychle stal vycházející hvězdou strany. V roce 1946 stanul v čele Fianna Fáil a vedl rozsáhlé kampaně po celé zemi, čímž upevnil dominanci strany u voličů. V předčasných volbách v roce 1949 získala Fianna Fáil pluralitu hlasů, ale od moci ji odstavilo pokračování koalice stran Fine Gael a Sinn Féin pod názvem „Comhaontas na Ceart“ (Aliance práv). Ve volbách v roce 1950 již Fianna Fáil získala v parlamentu (Dáil Éireann) většinu a O'Farrell se stal Taoiseachem. Jeho administrativa provedla dvě zásadní volební reformy: nejprve zavedl systém „váženého všeobecného hlasování“ a následně přešel na plně „všeobecné“ volební právo, které umožnilo volit všem občanům Irska. Tyto reformy však vyvolaly šok v následných volbách roku 1952, kdy se Irská strana práce umístila v těsném závěsu na druhém místě. Hlavním faktorem O'Farrellovy téměř stoprocentní porážky byla neschopnost vyřešit dluhovou krizi „Fiachsteria“, rostoucí nespokojenost s masovou emigrací a žalostný stav všech vrstev irské společnosti. Po volbách v roce 1952 se nechal přesvědčit k opuštění keynesiánské ekonomiky a k zavedení úsporných opatření (austerity), čímž se mu podařilo krizi do dubna 1956 ukončit. V legislativní oblasti legalizoval svobodu politického přesvědčení, existenci všech politických stran a zavedl práva na odpovědné publikování. V zahraniční politice se sice usilovně stavěl proti pohraniční kampani IRA proti Británii, ale vzhledem ke svému republikánskému přesvědčení proti ní nezasáhl plnou silou. Rovněž odmítl spojenectví s Čínskou republikou a neuznal tchajwanskou vládu. Jeho úsporná opatření se však ukázala jako krajně nepopulární a ve volbách v roce 1957 drtivě prohrál – Fianna Fáil dokonce vypadla z pozice dvou nejsilnějších stran. O'Farrella nahradil Fintan O'Dowd z Fine Gael, načež O'Farrell kvůli volebnímu debaklu rezignoval na post předsedy strany. Kulturní dopad a hnutí „O'Farrell-ismus“ I přes hořký konec politické kariéry zanechal O'Farrell v irské společnosti hlubokou stopu. Jeho vize „moderního Irska“ inspirovala celou generaci mladých intelektuálů, kteří se začali nazývat „O'Farrellity“. Ti propagovali sekularizaci veřejného života a důraz na technologický pokrok, což bylo v tehdejším silně katolickém Irsku vnímáno velmi kontroverzně. O'Farrellovy rozhlasové projevy, známé jako „Hovory u krbu z Tipperary“, se staly legendárními pro svou snahu vysvětlovat složité ekonomické reformy prostému lidu, ačkoliv kritici mu vyčítali přílišný paternalismus a odtrženost od reality venkovské chudoby. Pozdější roky a literární činnost Po svém odchodu z aktivní politiky v roce 1957 se O'Farrell uchýlil do ústraní na své rodinné sídlo v hrabství Tipperary. Zde se věnoval psaní svých rozsáhlých pamětí s názvem Stíny a světla moci (Shadows and Lights of Power). Tato třísvazková autobiografie se stala bestsellerem a je dodnes považována za jeden z nejlepších vhledů do zákulisí irské politiky poloviny 20. století. O'Farrell v ní otevřeně přiznal, že jeho největší chybou byla přílišná důvěra v technokratické poradce během vrcholící krize Fiachsteria, což jej odcizilo od jeho dělnické voličské základny. Kontroverze a historické přehodnocení V 70. letech 20. století prošel O'Farrellův odkaz historickým přehodnocením, zejména v souvislosti s odtajněním archivů týkajících se jeho přístupu k IRA. Někteří historici naznačují, že jeho „vlažný“ odpor k pohraniční kampani nebyl dán jen ideologií, ale i tajnými dohodami s radikálním křídlem republikánů s cílem udržet klid v Dublinu. Tato teorie „Dvojí hry“ (Double Game) vyvolala v irských akademických kruzích bouřlivé debaty, které trvaly několik desetiletí. Přesto mu většina odborníků přiznává zásluhu za stabilizaci státních financí, která připravila půdu pro ekonomický rozkvět v pozdějších letech. Osobní život a odkaz Colm O'Farrell byl znám svou láskou ke gaelské kultuře a sportu. Až do pozdního věku byl pravidelným návštěvníkem zápasů v hurlingu a významně finančně podporoval místní sportovní kluby v Roscrea. Jeho manželka, Máiréad, byla uznávanou harfenistkou a společně pořádali literární salony, které hostily přední irské básníky a spisovatele té doby. Dnes je po něm pojmenováno několik škol a kulturních center v jeho rodném hrabství a jeho volební reforma je vnímána jako klíčový moment, který Irsko definitivně nasměroval k moderní zastupitelské demokracii.

Další informace: 142. illinoiský pěší pluk, 14th Indiana Infantry Regiment.