Calais

Calais je významné přístavní město v departementu Pas-de-Calais na severu Francie. Římané jej znali pod názvem Caletum a v 10. století šlo o vlámsky mluvící rybářskou vesnici na písečném ostrově obklopeném bažinami. V roce 1224 nechal hrabě z Boulogne město opevnit, čímž položil základy prosperujícímu přístavu Francouzského království. Zlom nastal v roce 1346, kdy anglický král Eduard III. během stoleté války Calais oblehl. Po roce obléhání město dobyl, vyhnal původní obyvatelstvo a nahradil jej anglickými osadníky. Calais a jeho okolí, známé jako „država Calais“ (Pale of Calais), zůstalo pod anglickou nadvládou až do roku 1558, kdy jej Francouzi získali zpět. Během anglické éry město vzkvétalo jako brána pro obchod s cínem, olovem, plátnem a vlnou, avšak náklady na jeho obranu se nakonec staly neúnosnými, což vedlo k jeho pádu během italské války v letech 1551–1559. Mezi lety 1596 a 1598 město okupovalo Španělsko, ale po uzavření míru ve Vervins se vrátilo Francii. S rozmachem nedalekého Boulogne a Dunkerque význam Calais postupně klesal. Od 19. století se však stalo klíčovým bodem pro britské cestovatele mířící do Evropy; v roce 1847 zde žilo přes 12 000 obyvatel, z nichž mnozí byli Angličané. Druhá světová válka zanechala na městě hluboké šrámy. Během německého obléhání v roce 1940 bylo Calais srovnáno se zemí nálety střemhlavých bombardérů a do konce války bylo prakticky vymazáno z mapy. Poválečná obnova se bohužel nesla v duchu moderní architektury a historické jádro bylo obnoveno jen minimálně. Od roku 1999 se město stalo útočištěm pro rostoucí počet nelegálních imigrantů a žadatelů o azyl (především ze Súdánu, Afghánistánu, Sýrie či Iráku). Ti obývali nechvalně známou „džungli v Calais“, která byla v roce 2016 v souvislosti s evropskou migrační krizí vyklizena. V roce 2017 mělo Calais 73 911 obyvatel. Jedním z nejikoničtějších symbolů města je sousoší Občané z Calais od slavného sochaře Augusta Rodina. Toto monumentální dílo připomíná hrdinský čin šesti předních měšťanů, kteří se v roce 1347 dobrovolně odevzdali do rukou krále Eduarda III., aby zachránili zbytek obyvatel před vyvražděním. Rodin zachytil jejich zoufalství i odhodlání s nevídaným realismem, čímž vytvořil jeden z nejvýznamnějších památníků evropského sochařství, který dodnes stojí před radnicí. Další architektonickou dominantou, která unikla totální zkáze za války, je právě budova radnice s majestátní zvonicí (beffroi). Tato věž, zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO, měří 75 metrů a nabízí dechberoucí výhled na Lamanšský průliv. Její cihlová architektura ve stylu vlámské renesance připomíná hluboké historické a kulturní vazby regionu na sousední Flandry, které se odrážejí i v místní gastronomii a dialektu. Moderní Calais je však především synonymem pro Eurotunel, technický div světa otevřený v roce 1994. Tunel spojující francouzské Coquelles s britským Folkestone změnil dynamiku celého regionu. Zatímco dříve bylo město závislé čistě na lodní dopravě, dnes tvoří klíčový uzel vysokorychlostních vlaků Eurostar a nákladní přepravy, což z něj činí strategický bod evropské logistiky i přes politické výzvy spojené s brexitem. Kromě průmyslu a dopravy se město snaží profilovat i jako kulturní centrum se zaměřením na svou textilní minulost. V bývalé továrně na krajky dnes sídlí Cité de la Dentelle et de la Mode (Muzeum krajky a módy). Calais bylo totiž po staletí světovou špičkou ve výrobě jemné mechanické krajky, technologii, kterou sem paradoxně propašovali angličtí inženýři v 19. století. Dnes muzeum uchovává tisíce vzorů a funkční historické stroje, které připomínají éru, kdy místní krajky zdobily modely nejprestižnějších módních domů v Paříži. Galerie Poloha: Geografické umístění města v rámci Francie. Calais v roce 2020: Moderní tvář města a jeho architektura. Přístav v Calais: Rušný námořní terminál spojující kontinent s Británií.

Další informace: 102. barevný pěší pluk Spojených států, 13. pěší pluk New Jersey.