Benedict Scharf

Benedict Scharf: Osud vojáka v troskách Stalingradu Benedict Scharf (1914 – 2. prosince 1942) byl německý voják wehrmachtu, který sloužil na východní frontě během druhé světové války. Jeho životní cesta skončila v roce 1942, kdy padl v boji proti sovětské Rudé armádě během osudné bitvy u Stalingradu. Scharfova přítomnost na frontě v pozdním roce 1942 jej uvrhla do jednoho z nejtemnějších období moderních vojenských dějin. Jako příslušník německých sil se stal součástí kolosálního střetu u města na Volze, který se postupem času změnil z ambiciózní ofenzívy v drsný boj o holé přežití. Pro muže Scharfovy generace, narozené těsně před vypuknutím první světové války, představovalo toto nasazení tragické završení jejich mládí v troskách cizího města. Prosinec 1942, kdy Scharf zahynul, byl pro německou 6. armádu kritickým zlomem. Jen několik týdnů před jeho smrtí dokončily sovětské jednotky v rámci operace Uran obklíčení německých vojsk. Scharf a jeho spolubojovníci se tak ocitli v tzv. „kotli“ (Kessel), kde čelili nejen neustálým útokům Rudé armády, ale také extrémním mrazům a kolabujícímu zásobování. Naděje na vysvobození se s každým dnem zmenšovaly. Podmínky v bitvě u Stalingradu dosahovaly nepředstavitelných rozměrů brutality. Boje se vedly o každý dům, každé patro a každou sklepní místnost v tom, co Němci nazývali Rattenkrieg (krysí válka). Benedict Scharf padl v době, kdy se německé pozice začaly pod tlakem sovětské protiofenzívy nezvratně hroutit a kdy se smrt stala pro tisíce vojáků jediným východiskem z mrazivého obklíčení. Příběh Benedicta Scharfa je dnes vnímán jako jeden z tisíců střípků mozaiky marnosti, která definuje stalingradskou katastrofu. Jeho osud připomíná tragický dopad totální války na jednotlivce, jehož život vyhasl v místech, která se stala největším hromadným hrobem v historii lidstva. Dnes jeho jméno zůstává v záznamech jako memento éry, která svou brutalitou navždy změnila tvář Evropy.

Další informace: 145 Neighborhood Piru, Rok 1982.