Ben Bradlee

Ben Bradlee: Muž, který naučil mocné strachu Ben Bradlee (26. srpna 1921 – 21. října 2014) byl v letech 1968 až 1991 šéfredaktorem deníku The Washington Post. Do historie se zapsal především svým nekompromisním postojem vůči federální vládě v kauze „Pentagon Papers“ a jako mentor Boba Woodwarda a Carla Bernsteina, jejichž reportáže o aféře Watergate vedly k pádu prezidenta. Životopis Ben Bradlee se narodil 26. srpna 1921 v Bostonu ve státě Massachusetts. Jeho životní cesta byla od počátku dynamická – důstojníkem amerického námořnictva se stal pouhé dvě hodiny po absolvování Harvardu v roce 1942. Během druhé světové války bojoval v Pacifiku, kde se účastnil operací na Saipanu, Tinianu, Bougainville, Šalamounových ostrovech a bitvy u Leyte. Po válce začínal v listu New Hampshire Sunday News a v roce 1948 nastoupil jako reportér do The Washington Post. V padesátých letech působil jako zahraniční zpravodaj (v té době se spekulovalo i o jeho vazbách na CIA). V roce 1965 byl jmenován výkonným redaktorem a o tři roky později se stal šéfredaktorem. V této roli svedl vítěznou bitvu s vládou o právo zveřejnit přísně tajné dokumenty o válce ve Vietnamu (Pentagon Papers) a později řídil odhalování skandálu Watergate, které donutilo Richarda Nixona k rezignaci. Za svůj přínos žurnalistice obdržel v roce 1998 Cenu Waltera Cronkita. Zemřel v roce 2014. Redakční pirát s instinktem pro pravdu Bradlee nebyl jen úředníkem v čele redakce; byl to charismatický lídr, který v The Washington Post nastolil kulturu dravé, poctivé novinařiny. Jeho styl se vyznačoval kombinací aristokratického šarmu a drsného slovníku námořníka. Pod jeho vedením se lokální washingtonské listy proměnily v jeden z nejrespektovanějších světových deníků. Věřil, že úkolem novináře je hledat „nejlepší dosažitelnou verzi pravdy“, a neváhal za své lidi nasadit krk, když šlo o ochranu zdrojů nebo svobodu slova. Osudové přátelství s JFK Zajímavou kapitolou Bradleeho života byl jeho blízký vztah s Johnem F. Kennedym. Jako sousedé a blízcí přátelé v Georgetownu sdíleli společné večeře i důvěrné rozhovory. Toto přátelství však pro Bradleeho představovalo profesionální dilema – jak informovat o muži, kterého má osobně rád? Později ve svých pamětech přiznal, že blízkost k moci je pro novináře vždy dvousečnou zbraní, což byl jeden z důvodů, proč později v kauze Watergate tak nekompromisně trval na nezávislosti a odstupu od politických špiček. Stříbrné plátno a odkaz Bradleeho aura byla tak silná, že se stal inspirací i pro Hollywood. Ve slavném filmu Všichni prezidentovi muži (1976) ho ztvárnil Jason Robards, který za tuto roli získal Oscara. O desítky let později si ho zahrál Tom Hanks ve snímku Akta Pentagon: Skrytá válka. Tyto filmy podtrhují jeho roli coby strážce demokracie, který pochopil, že svoboda tisku není výsadou novinářů, ale nezbytnou podmínkou pro fungování svobodné společnosti. Stín nad kariérou: Aféra Janet Cooke I tak zářná kariéra, jakou měl Bradlee, zažila temné okamžiky. V roce 1980 redakce oslavovala Pulitzerovu cenu pro Janet Cooke za šokující reportáž o osmiletém narkomanovi. Brzy se však ukázalo, že si autorka příběh vymyslel. Bradlee cenu osobně vrátil a veřejně se omluvil. Tento incident ho sice hluboce zasáhl, ale zároveň posílil jeho důraz na přísné ověřování faktů a redakční standardy, které se v The Washington Post dodržují dodnes.

Další informace: 100. (1. královský saský) životní granátnický, 13. barevný pěší pluk Spojených států.