Arno Heitz

Arno Heitz: Padlý u Sedanu Arno Heitz (zemřel 13. května 1940) byl německý voják wehrmachtu, který sloužil v řadách 1. pancéřové divize na západní frontě druhé světové války. Zahynul v boji během osudové bitvy u Sedanu v roce 1940, která se stala jedním z rozhodujících momentů bleskové války a následného pádu Francie. Cesta k řece Máze Jako příslušník elitní 1. pancéřové divize byl Heitz součástí ocelového hrotu Guderianova sboru, který se prohnal hustými lesy Arden. Zatímco spojenecké velení považovalo tento terén za neprostupný pro těžkou techniku, Heitz a jeho spolubojovníci dokázali během necelých tří dnů dosáhnout břehů řeky Mázy. Pro řadového vojáka to znamenalo dny beze spánku, neustálý hluk motorů a prach z cest, který se mísil s adrenalinem z rychlého postupu. Ohnivé peklo u Sedanu Dne 13. května, v den Heitzovy smrti, se Sedan proměnil v peklo na zemi. Útoku předcházelo intenzivní bombardování střemhlavými letouny Stuka, které mělo podlomit morálku francouzských obránců. Když se německé čluny začaly pod palbou přepravovat přes řeku, střetly se s urputným odporem v sektorech, kde bunkry a kulometná hnízda zůstaly nedotčeny. Právě v tomto chaosu, uprostřed křížové palby a vybuchujících granátů, vyhasl život mladého vojáka. Symbol zmařené generace Smrt Arna Heitze v první den hlavního útoku u Sedanu ilustruje vysokou cenu, kterou platily prvosledové jednotky za rychlost německého postupu. Ačkoliv byla bitva u Sedanu pro wehrmacht strategickým triumfem, který otevřel cestu k Lamanšskému průlivu a obklíčení spojeneckých armád, pro rodiny vojáků jako byl Heitz znamenala pouze prázdné místo u stolu. Jeho jméno zůstává zapsáno v seznamech padlých jako memento jedné z nejintenzivnějších bitev v dějinách tankového válčení. Historický odkaz Dnes je bitva u Sedanu studována jako učebnicový příklad součinnosti letectva a pozemních sil. Pro vojáky 1. pancéřové divize však vítězství nemělo tvář map a šipek, ale tvář kamarádů, kteří se nedožili konce tažení. Arno Heitz odpočívá na jednom z mnoha válečných hřbitovů, které dodnes lemují cestu německého postupu severní Francií, jako tichý svědek konce starých vojenských doktrín a začátku nové, mnohem ničivější éry globálního konfliktu.

Další informace: 11. virginský pěší pluk, 113. pěší.