Armia Krajowa

Zemská armáda (Armia Krajowa) Zemská armáda (Armia Krajowa) představovala ozbrojenou pěst Polského podzemního státu během druhé světové války. V roce 1944, kdy její řady čítaly na 600 000 vojáků, se řadila k trojici největších odbojových hnutí v Evropě okupované nacistickým Německem. Její diverzní činnost, zejména vykolejování německých transportů, výrazně oslabila nepřítele a usnadnila Sovětskému svazu postup na západ při osvobozování Polska z područí Osy. Během Varšavského povstání v roce 1944 však SSSR ponechal Zemskou armádu napospas osudu. Důvodem byla její věrnost polské exilové vládě v Londýně, která stála v přímém ideovém rozporu s moskevským komunistickým režimem. Povstání bylo brutálně potlačeno. V lednu 1945, kdy Rudá armáda obsadila většinu Polska, byla organizace oficiálně rozpuštěna. Její členové se právem obávali perzekucí ze strany sovětské tajné policie NKVD. Zatímco mnozí po válce uprchli do Spojeného království, ti, kteří zůstali ve vlasti, čelili zatýkání, zinscenovaným procesům i popravám, neboť pro nastupující komunistickou diktaturu Polské lidové republiky představovali nebezpečnou překážku. Rozsah a struktura odboje Zemská armáda nebyla pouhou partyzánskou skupinou, ale komplexní vojenskou strukturou s propracovaným systémem velení, vlastními důstojnickými školami a tajnou výrobou zbraní. Její činnost zahrnovala vše od zpravodajské služby, která dodávala spojencům klíčové informace (včetně dat o raketách V-2), až po rozsáhlou síť vzdělávání a sociální péče v rámci podzemního státu. Tato „neviditelná armáda“ dokázala operovat přímo pod nosem gestapa a udržovat morálku národa v nejtěžších dobách jeho historie. Tragédie operace Bouře Strategický plán známý jako operace Bouře (Akcja Burza) měl za cíl ovládnout polská území v momentě německého ústupu, a přivítat tak Rudou armádu v roli suverénních hostitelů, nikoliv jen osvobozených subjektů. Realita však byla drtivá. Sovětské jednotky často zpočátku s polskými odbojáři spolupracovaly při dobývání měst (jako např. ve Vilniusu), aby vzápětí důstojníky Zemské armády pozatýkaly a řadové vojáky násilně včlenily do prosovětské armády nebo deportovaly do gulagů. Osudy „Prokletých vojáků“ Po oficiálním rozpuštění Zemské armády v lednu 1945 se mnozí její příslušníci odmítli smířit s novou sovětskou okupací a pokračovali v boji v rámci hnutí známého jako „Prokletí vojáci“ (Żołnierze wyklęci). Tito bojovníci vedli beznadějnou partyzánskou válku proti komunistickému aparátu hluboko do 50. let. V oficiální propagandě Polské lidové republiky byli tito hrdinové po desetiletí líčeni jako bandité a kolaboranti, zatímco jejich skutečné hroby zůstávaly utajeny. Odkaz a rehabilitace Teprve po pádu železné opony v roce 1989 se Zemská armáda dočkala plné rehabilitace a stala se jedním z pilířů moderní polské národní identity. Dnes je vnímána jako symbol nezdolnosti a oběti za svobodu. Varšavské muzeum povstání a četné památníky po celém Polsku připomínají generaci, která byla drcena mezi dvěma totalitními mlýnskými kameny, ale přesto odmítla sklonit hlavu. Galerie Členové Zemské armády v roce 1944 Žena při výcviku v jednotkách Zemské armády

Další informace: 13. massachusettský pluk, 150. motorizovaná střelecká divize Idritsa-Berlin řádu Kutuzova 2. třídy.