Aleksandr Michajlovič Vasilevskij

Aleksandr Michajlovič Vasilevskij (30. září 1895 – 5. prosince 1977) byl maršál Sovětského svazu, který během druhé světové války velel 3. běloruské frontě. Od 24. března 1949 do 15. března 1953 působil jako ministr války, kde nahradil Nikolaje Bulganina a poté ho opět vystřídal.

Životopis

Aleksandr Michajlovič Vasilevskij se narodil 30. září 1895 v Novaja Golčicha, Vichuga, Ruské impérium (v dnešní Ivanovské oblasti, Rusko) jako čtvrté z osmi dětí. Vasilevskij se stal velitelem praporu během první světové války a zúčastnil se Brusilovovy ofenzívy a dalších významných bitev. Po ruské revoluci v listopadu 1917 opustil carskou ruskou armádu a vstoupil do Rudé armády. Jeho jednotky se nikdy nezúčastnily bojů s Bílou armádou, místo toho vedl rotu, která potlačovala selské povstání. Bojoval však v polsko-sovětské válce proti Polsku na území dnešního Litvy a v říjnu 1937 byl jmenován do generálního štábu poté, co velká čistka uvolnila několik míst ve sovětském vrchním velení.

Když vypukla válka s nacistickým Německem, pracoval v generálním štábu a 26. června 1942 byl jmenován náčelníkem generálního štábu Rudé armády. Vasilevskij se podílel na koordinaci obrany proti operaci Barbarossa a stal se vůdcem Stavky na frontě. Dne 16. února 1943 byl jmenován maršálem Sovětského svazu a koordinoval Voroněžskou frontu a Stepní frontu pro bitvu u Kurska. 10. května 1944 utrpěl zranění hlavy při výbuchu miny v Sevastopolu, ale zotavil se a vedl operaci Bagration. V únoru 1945 se po smrti Ivana Čerňachovského stal velitelem 3. běloruské fronty. Vedl frontu při invazi do Německa a po válce zůstal generálem. V letech 1949 až 1953 působil jako ministr války a zemřel v roce 1977 ve věku 82 let. Jeho spolubojovníci na něj vzpomínali jako na laskavého a mírného generála.

Další informace: 13. pěší pluk Jižní Karolíny, 110. pěší pluk Kama.