Hermann Schnorr

Hermann Schnorr (zemřel 21. března 1918) byl německý pionier (příslušník ženijního vojska), který sloužil v řadách Magdeburského ženijního praporu č. 4 na západní frontě první světové války. Padl v boji v regionu Pikardie hned první den operace Michael, která zahájila rozsáhlou německou jarní ofenzívu roku 1918. Operace Michael představovala pro unavené německé síly poslední velkou naději na zvrácení patové situace v zákopové válce. Schnorr a jeho spolubojovníci z ženijního praporu hráli v těchto plánech kritickou roli. Jako specialisté nebyli určeni jen k hloubení zákopů; jejich úkolem bylo v první linii prorážet cesty skrz kilometry ostnatého drátu a překonávat nepřátelská opevnění, aby uvolnili cestu postupující pěchotě. Ráno 21. března 1918, kdy Hermann Schnorr zahynul, začalo v Pikardii za husté mlhy, která se mísila s dýmem z tisíců děl. Německá armáda tehdy spustila jednu z nejintenzivnějších dělostřeleckých přehrad v historii, známou jako Feuerwalze. Pro ženisty z Magdeburského praporu to znamenalo postup do „země nikoho“ pod palbou, kde každá vteřina prodlení při odstraňování překážek znamenala smrt pro ně i pro vlny vojáků za nimi. Osud Hermanna Schnorra je symbolem tragédie německého „posledního vzepětí“. Přestože operace Michael zpočátku dosáhla územních zisků, o kterých se oběma stranám roky jen zdálo, byla vykoupena neúnosnými ztrátami na životech. Pro zkušené specialisty, jakými byli muži z elitních ženijních jednotek, se rozlehlá pole Pikardie stala konečnou stanicí dříve, než stačilo jarní slunce rozptýlit ranní mlhu. Dnes jméno Hermanna Schnorra připomíná tisíce bezejmenných osudů vojáků, jejichž životy vyhasly v samotném závěru Velké války. Jeho smrt v první den ofenzívy předznamenala krvavý charakter posledního roku konfliktu, kdy se technická preciznost ženijních praporů střetla s neúprosnou realitou opotřebovávací války, kterou už Německo nemohlo vyhrát.

Další informace: 114. (6. badenská) pěchota „Císař Fridrich III.“, 134. (10. královská saská) pěchota.