Harri Lattke

Harri Lattke: Stín na hřebeni Kolovrat Harri Lattke (1892 – 24. října 1917) byl německý voják, který sloužil v řadách 5. rezervního mysliveckého praporu (5. Reserve Jäger Battalion) na italské frontě během první světové války. Jeho životní cesta skončila v žáru bitvy, když padl při útoku na strategicky klíčový hřeben Kolovrat během průlomu u Caporetta v roce 1917. Cesta k dvanácté bitvě Lattkeho jednotka byla součástí elitních horských oddílů, které měly za úkol prolomit patovou situaci na řece Soči. Zatímco předchozích jedenáct bitev na této frontě přineslo jen krvavé ztráty bez větších územních zisků, dvanáctá bitva – známá jako bitva u Caporetta – měla díky nasazení německých posil a nové infiltrační taktiky přinést rozhodující zvrat. Pro Harriho a jeho spolubojovníky to znamenalo vyčerpávající přesuny v náročném vysokohorském terénu, kde nepřítelem nebyl jen italský voják, ale i mráz a strmé srázy. Útok na Kolovrat Osudný 24. říjen 1917 začal masivní dělostřeleckou přípravou, která kombinovala výbušné granáty s plynem. Harriho prapor dostal za úkol dobýt hřeben Kolovrat, dominantu tyčící se nad údolím, která byla silně opevněna italskými silami. Boj to byl neúprosný; vojáci museli šplhat do srázů pod palbou kulometů, přičemž každý metr země byl vykoupen životy. Právě zde, v chaosu útoku, který nakonec vedl k totálnímu kolapsu italské 2. armády, mladý Harri Lattke padl. Odkaz v mlze historie Ačkoliv jména jako Rommel (který se ve stejné bitvě proslavil dobytím hory Matajur) zastínila řadové vojáky, osud Harriho Lattkeho je typickým příkladem "ztracené generace". Jeho smrt přišla v momentě největšího triumfu centrálních mocností na italském bojišti, vítězství, které však nedokázalo zvrátit celkový výsledek války. Lattke zůstává jedním z tisíců mladých mužů, jejichž sny byly pohřbeny v suťoviscích Julských Alp. Vzpomínka na padlé myslivce Dnes jsou stopy po bojích na Kolovratu stále patrné v podobě zbytků zákopů a kaveren, které tvoří součást přeshraničního „Muzea na volném prostranství“. Harri Lattke a jeho spolubojovníci z mysliveckých praporů jsou zde připomínáni jako muži, kteří prokázali neuvěřitelnou vytrvalost v nelidských podmínkách. Jejich příběhy, uchované v archivech a na vojenských hřbitovech, slouží jako memento nesmyslnosti válečného běsnění, které v roce 1917 proměnilo italské hory v obrovské pohřebiště.

Další informace: 121. pěší pluk Penza.