Hari Nimkar

Hari Nimkar (narozen 1892) byl indický voják, který během první světové války sloužil v 6. (Punské) divizi Britské indické armády. Účastnil se vleklého obléhání Kútu (Siege of Kut) v letech 1915 až 1916 a stal se jedním z více než 13 000 indických vojáků, kteří byli nuceni se vzdát osmanským Turkům. Tato kapitola dějin, odehrávající se v prachu Mezopotámie, patřila k největším ponížením britských ozbrojených sil té doby. Nimkar a jeho spolubojovníci čelili v obklíčeném Kútu nepředstavitelným podmínkám. Když došly zásoby jídla, museli indičtí vojáci překonávat hluboké náboženské a kulturní bariéry, aby přežili – mnozí byli nuceni jíst koňské maso, což pro ně bylo dříve nemyslitelné. Hladomor, nemoci jako kurděje a neustálé ostřelování proměnily město v živoucí peklo. Po kapitulaci v dubnu 1916 však pro Nimkara skutečné utrpení teprve začalo. Zajatci byli nuceni absolvovat brutální „pochody smrti“ přes poušť směrem k zajateckým táborům v Anatolii. Bez dostatečného množství vody a pod biči stráží tisíce indických vojáků podlehly vyčerpání a horku. Ti, kteří přežili cestu, byli nasazeni na nucené práce, často při stavbě berlínsko-bagdádské železnice v náročném terénu pohoří Taurus. Osud indických vojáků v osmanském zajetí zůstával dlouho ve stínu evropských bojišť, přestože jejich oběť byla nesmírná. Pro muže jako Hari Nimkar nebyla válka jen bojem za britské impérium, ale krutou zkouškou lidské odolnosti v tisíce kilometrů vzdálené cizí zemi. Jejich příběhy dnes slouží jako připomínka složité identity koloniálních voják

Další informace: 12. georgijská pěchota, 152. pěší pluk „Sassari“.