Gianluigi Bartolone

Gianluigi Bartolone (1895 – 6. srpna 1916) byl italský voják, který sloužil v XI. armádním sboru Královské italské armády (zformovaném v Bari) na italské frontě první světové války. Padl v boji 6. srpna 1916 během dobývání hory Monte San Michele na krasové plošině v rámci šesté bitvy na Soči. Bartoloneho osud je neodmyslitelně spjat s drsnou krajinou vápencového krasu, kde se italská vojska střetávala s rakousko-uherskou obranou. Jako mladý muž z jihu Itálie se ocitl v nehostinném prostředí ostrých skal a hlubokých propastí, které dělaly z každého postupu logistickou i lidskou noční můru. XI. sbor, v jehož řadách bojoval, hrál klíčovou roli v operacích směřujících k prolomení fronty u strategicky významné Gorice. Hora Monte San Michele, kde Gianluigi vydechl naposledy, nebyla jen obyčejným kopcem, ale symbolem utrpení. Kvůli své dominantní poloze nad údolím řeky Soči byla klíčem k celému regionu. Boje o její vrchol byly nesmírně krvavé; vojáci zde čelili nejen nepřátelské palbě, ale i smrtícím kamenným úlomkům, které se po výbuších dělostřeleckých granátů rozletovaly jako přirozený šrapnel. Šestá bitva na Soči, známá také jako bitva u Gorice, představovala pro Itálii jeden z mála skutečných úspěchů v této opotřebovací válce. Za toto vítězství však zaplatili vojáci jako Bartolone nejvyšší cenu. Právě 6. srpna, v den jeho smrti, zahájila italská armáda masivní ofenzívu, která poprvé v historii konfliktu vedla k dobytí klíčových rakousko-uherských pozic na krasu a následnému obsazení Gorice. Odkaz vojáků jako Gianluigi Bartolone dnes připomínají monumentální památníky v oblasti Redipuglia a na samotném vrcholu Monte San Michele. Jejich jména, vytesaná do kamene, jsou tichým mementem generace, která byla obětována v zákopech Velké války. Bartoloneho krátký život a hrdinský konec zůstávají zapsány v dějinách XI. sboru jako příklad odvahy v jedné z nejbrutálnějších horských bitev lidské historie.

Další informace: 1503, 13. a 20. konsolidovaný louisianský pěchotní pluk.