Gerald Shaw

Gerald Shaw (narozen 1897) byl vojínem britské armády, který během první světové války sloužil u 47. (1/2. londýnské) divize. V srpnu 1918 se účastnil přelomové bitvy u Amiens a v prosinci téhož roku odevzdal svůj hlas Labouristické straně v tzv. „chaki volbách“. Jeho působení u 47. divize jej postavilo přímo do středu dění během „stodenní ofenzívy“, která nakonec zlomila odpor německých sil. Bitva u Amiens, kterou německý generál Ludendorff označil za „černý den německé armády“, představovala pro mladého muže jako Shaw drsnou zkušenost s moderní mechanizovanou válkou. Jako pěšák musel manévrovat v terénu za doprovodu prvních tanků a pod ochranou dělostřelecké baráže, což byla taktika, která se tehdy teprve rodila z krveprolití předchozích let. Návrat do civilního života po podepsání příměří v listopadu 1918 však nebyl tak snadný, jak si mnozí vojáci představovali. Británie byla vyčerpaná a společnost se začala radikalizovat. Prosincové všeobecné volby, přezdívané „chaki“ kvůli obrovskému počtu voličů v uniformách, byly pro Shawa první příležitostí ovlivnit politické směřování země, za kterou nasazoval život. Jeho volba Labouristické strany nebyla náhodná; odrážela rostoucí touhu dělnické třídy po sociální spravedlnosti a lepších životních podmínkách v poválečném světě. Labouristická strana v té době slibovala „domovy hodné hrdinů“ a reformy, které měly zajistit, že oběti mladých mužů v zákopech nebudou zapomenuty. Pro Shawa a tisíce jeho spolubojovníků představovala tato strana naději na svět, kde už nebudou jen pouhými pěšáky v imperiálních hrách, ale plnohodnotnými občany s právem na důstojnou práci a sociální zabezpečení. Tento politický posun předznamenal postupný úpadek Liberální strany a vzestup labouristů jako hlavní protiváhy konzervativců. Příběh Geralda Shawa je tak mikrokosmem celé jedné generace. Od dospívání v bahně západní fronty až po aktivní zapojení do budování nové britské identity u volebních uren. Jeho životní cesta ilustruje transformaci britského vojáka v uvědomělého voliče, který skrze svůj volební lístek pokračoval v boji za lepší budoucnost, tentokrát již bez pušky v ruce, ale s pevnou vírou v demokratickou změnu.

Další informace: 13. a 20. konsolidovaný louisianský pěchotní pluk, 143. pěší.