Foday Jawo

Foday Jawo (zemřel 1916) byl beninský voják, který sloužil v řadách francouzské armády u pluku senegalských střelců (Tirailleurs Sénégalais) na západní frontě první světové války. Padl v boji během bitvy o zákop Salemata v roce 1916.

Zapomenutí hrdinové z kolonii Foday Jawo nebyl jen dalším jménem na seznamu padlých; představoval tisíce mužů z francouzských kolonií v západní Africe, kteří byli mobilizováni do „Velké války“. Přestože se jednotka nazývala „senegalští střelci“, tvořili ji muži z celého regionu, včetně dnešního Beninu, Mali či Guineje. Tito vojáci byli často nasazováni do těch nejnebezpečnějších úseků fronty, kde museli čelit nejen nepřátelské palbě, ale i drastické změně klimatu a nemocem, na které jejich těla nebyla zvyklá. Peklo v zákopech roku 1916 Rok 1916, kdy Jawo padl, byl pro dohodové mocnosti jedním z nejkrvavějších. Na západní frontě zuřily vyčerpávající bitvy u Verdunu a na Sommě, které se proměnily v nekonečné mlýnky na maso. Boje o strategické body, jako byl právě zákop Salemata, probíhaly v nelidských podmínkách, kde se vojáci brodili po kolena v bahně pod neustálou dělostřeleckou palbou. Pro muže pocházející z tropického klimatu západní Afriky byly mrazivé noci a vlhko evropských zákopů stejně smrtící jako německé bajonety. Kulturní střet a bratrství ve zbrani Působení afrických vojáků v Evropě vyvolávalo v tehdejší společnosti smíšené reakce. Zatímco německá propaganda je vykreslovala jako „barbary“, francouzská armáda se snažila pěstovat obraz loajálních „černých dětí“ impéria. V realitě zákopů se však vytvářela zvláštní forma bratrství. Bílí francouzští vojáci (tzv. poilus) a afričtí střelci spolu sdíleli příděly jídla i strach ze smrti, čímž se pomalu začaly nahlodávat tehdejší rasové předsudky, ačkoliv k rovnoprávnosti vedla ještě velmi dlouhá cesta. Odkaz, který přetrval Smrt Fodaye Jawa v bitvě o zákop Salemata je dnes symbolem oběti, kterou koloniální národy přinesly pro osvobození Evropy. Po skončení války se mnozí přeživší střelci vrátili do svých domovin s novým sebevědomím a zkušenostmi, které později formovaly hnutí za nezávislost afrických států. Příběhy jednotlivců, jako byl Jawo, jsou dnes v historickém bádání znovuobjevovány, aby zaplnily bílá místa v kronikách první světové války a připomněly, že vítězství bylo vykoupeno krví vojáků z mnoha kontinentů.

Další informace: 14. georgijská pěchota, 102. barevný pěší pluk Spojených států.