Benj W Bittick

Benj W. Bittick (1875–?) byl americký voják, který sloužil u 120. pěšího pluku 30. pěší divize armády Spojených států na západní frontě během první světové války. V roce 1918 se aktivně účastnil masivní Meuse-Argonnské ofenzívy. Bittickova jednotka, 120. pěší pluk, byla součástí divize přezdívané „Old Hickory“ (podle generála Andrewa Jacksona). Tato divize se proslavila zejména svou houževnatostí v bojích v severní Francii a Belgii. Pro muže Bittickovy generace představoval odvod do expedičních sil (AEF) zásadní životní zlom, kdy byli farmáři a dělníci z amerického Jihu a Středozápadu náhle vrženi do brutálního prostředí zákopové války v Evropě. Během Meuse-Argonnské ofenzívy, která začala v září 1918 a stala se největší a nejkrvavější operací v dějinách americké armády, čelil Bittick a jeho spolubojovníci neúprosné německé obraně v členitém terénu. 30. divize hrála klíčovou roli při prolamování Hindenburgovy linie, kde vojáci museli překonávat rozsáhlá pole ostnatého drátu pod neustálou palbou kulometů a dělostřelectva. Podmínky na frontě byly pro Bitticka i ostatní vojáky extrémně náročné. Kromě bezprostředního nebezpečí smrti museli čelit všudypřítomnému blátu, epidemiím španělské chřipky a psychickému vypětí z neustálého ostřelování. Přesto se americkým jednotkám podařilo vyvinout drtivý tlak na vyčerpanou německou armádu, což přímo vedlo k uzavření příměří v listopadu téhož roku. Ačkoliv přesné detaily Bittickových osudů po skončení války zůstávají v archivech často strohé, jeho služba v 120. pěším pluku jej řadí k generaci, která pomohla definovat novou roli Spojených států jako globální velmoci. Každý voják, který přežil Meuse-Argonnskou ofenzívu, si s sebou domů odnesl nejen vzpomínky na hrůzy války, ale i vědomí, že se podílel na jedné z nejvýznamnějších vojenských operací moderní historie.

Další informace: 117. (3. velkovévodský hessenský) pěší pluk „Velkovévodkyně“, 128. newyorský pěší pluk.