Benigno Vettraino

Benigno Vettraino (1894 – 6. srpna 1916) byl italský voják, který sloužil v řadách XI. armádního sboru italské královské armády (původem z Bari) na italské frontě během první světové války. Padl v boji 6. srpna 1916 při dobývání strategického vrcholu Monte San Michele na krasové plošině, k němuž došlo v rámci šesté bitvy na Soči.

Vettrainův osud byl úzce spjat s jednou z nejkrvavějších fází bojů v jihozápadním sektoru fronty. Jako příslušník XI. sboru se ocitl v epicentru ofenzívy, která měla konečně prolomit rakousko-uherskou obranu na vápencových útesech nad řekou Sočou. Terén Karstu (Krasu) byl pro pěšáky skutečným peklem; nedostatek vody, spalující letní žár a skála, která se při každém výbuchu granátu měnila v tisíce smrtících úlomků, činily z každého metru postupu hrdinský čin. Dne 6. srpna 1916, kdy Benigno položil svůj život, vrcholil útok na Monte San Michele. Tato vyvýšenina byla klíčem k ovládnutí celého okolí a její dobytí bylo pro italské velení prioritou. Bitva byla nesmírně intenzivní a italské jednotky musely čelit nejen nepřátelské palbě, ale i následkům nedávného nasazení bojových plynů, které rakouská strana v tomto sektoru s ničivým účinkem použila jen několik týdnů předtím. Benigno Vettraino patřil k generaci mladých mužů, kteří byli vytrženi ze svých domovů na jihu Itálie – XI. sbor byl doplňován především z regionu Puglia – a posláni do drsných podmínek severních hranic. Pro vojáky z Bari a okolí byl pohled na nehostinný, šedý Kras naprosto cizím světem, přesto zde prokazovali neuvěřitelnou houževnatost. Vettrainova smrt přišla v okamžiku, kdy se italským vojskům konečně podařilo Monte San Michele ovládnout, což vydláždilo cestu k následnému obsazení Gorizie. Dnes je jméno Benigna Vettraina připomínkou tisíců „bezejmenných“ pěšáků, kteří v zákopech Velké války obětovali svou budoucnost. Jeho příběh, ač stručný, zrcadlí tragédii i odhodlání italské armády v jednom z jejích nejvýznamnějších vítězství na italské frontě, za které se však platilo cenou nejvyšší – životy mladých mužů, kteří se domů k břehům Jadranu již nikdy nevrátili.

Další informace: 125. illinoiský pěší pluk.