Beiyang Clique

Pej-jangská klika: Architekti i hrobníci moderní Číny Pej-jangská klika, známá také jako Pej-jangská armáda, představovala mocné seskupení čínských důstojníků, kteří zásadně ovlivnili pozdní éru dynastie Čching a následné období rané Čínské republiky. Její příslušníci prošli výcvikem v západních zemích a jejich jednotky byly drilovány podle evropských standardů, což z Pej-jangu učinilo nejmodernější vojenskou sílu v tehdejší Číně. Během prvního desetiletí 20. století tato klika postupně zastínila i tzv. Císařskou frakci ovládanou mandžuskou šlechtou a císařovnou vdovou Cch’-si. Ačkoliv byla původně založena jako elitní profesionální vojsko na obranu trůnu, pod vedením ambiciózního Jüan Š’-kaje nakonec dynastii zradila a stala se rozhodujícím faktorem, který umožnil úspěch Sinchajské revoluce. Členové kliky následně ovládli politické dění v raně republikánské éře, čímž vznikla tzv. Pej-jangská vláda. Vzestup Jüan Š’-kaje a kult loajality Vzestup této kliky byl neoddělitelně spjat s osobou Jüan Š’-kaje, který armádu formoval nikoliv jako státní instituci, ale jako nástroj osobní moci. Důstojníci nebyli loajální neosobnímu konceptu "státu" nebo vzdálenému císaři, nýbrž přímo svému veliteli. Tento model osobních vazeb (tzv. kuan-si) sice zajistil armádě nevídanou efektivitu a jednotu v boji proti zastaralým feudálním silám, zároveň však položil základy pro budoucí fragmentaci země. Jakmile zmizela autorita císařství, armáda se stala jedinou reálnou politickou měnou. Éra militarismu a rozpad jednoty Po smrti Jüan Š’-kaje v roce 1916, který se neúspěšně pokusil obnovit monarchii a prohlásit se císařem, se klika začala vnitřně štěpit. Bez silného charismatického vůdce se jednotná organizace rozpadla na soupeřící frakce vedené jednotlivými generály. Nejsilnějšími z nich byly frakce Wan (pod vedením Tuan Čchi-žuje), Č’-li (Feng Kuo-čang) a později mandžuská frakce Feng-tchien (Čang Cuo-lin). Čína se tak propadla do chaosu tzv. éry vojevůdců, kdy o držení Pekingu a mezinárodní uznání bojovaly různé kliky v nekonečném cyklu občanských válek. Pej-jangská vláda jako mezinárodní tvář Číny I přes vnitřní rozbroje zůstala Pej-jangská vláda v Pekingu až do roku 1928 mezinárodně uznávaným reprezentantem Číny. Tato vláda vysílala delegace na významné světové konference, včetně Versailleské konference po první světové válce. Právě zde se však projevila slabost kliky – neschopnost čelit japonským nárokům na čínské území vedla k masovým protestům studentů a intelektuálů (Hnutí 4. května), což podkopalo legitimitu generálů v očích veřejnosti a posílilo rodící se nacionalistické a komunistické hnutí. Definitivní konec a odkaz Konec dominance Pej-jangské kliky přinesl až Severní pochod zahájený stranou Kuomintang pod vedením Čankajška ve spolupráci s komunisty. Modernizovaná Národní revoluční armáda postupně porazila roztříštěné síly pej-jangských vojevůdců a v roce 1928 sjednotila většinu Číny pod novou vládou v Nankingu. Přestože klika zanikla, její odkaz v čínské armádě přetrval – mnoho vojenských tradic, technických postupů a organizačních struktur, které do Číny přinesli právě tito „západníci“, tvořilo páteř čínského vojenství po mnoho dalších desetiletí.

Další informace: 136. (4. lotrinská) pěchota, 11. pěší pluk Pskov.